REPORTÁŽ: Když už jsme se rozhodli pro víkendovou návštěvu Špindlerova Mlýna, nešlo odolat ani vysokohorské turistice. Díky vydařenému počasí byly všechny trasy plné lidí. Restaurace, které jsme navštívili, rovněž praskaly ve švech. Bylo zde mnoho Čechů, Poláků i jejich čtyřnohých mazlíčků. Psi většinou leželi na trávě, zhluboka dýchali a vesměs nereagovali ani na pohlazení kolemjdoucích.
foto: SinMed.cz/Krkonoše
Tím spíš nás zajímalo, jak to v některých boudách či chatách vypadá se zdravým stravováním. Teď už víme, že spíše bledě. Na známé Labské boudě můžete vybírat z široké nabídky dezertů a teplých jídel. Na výběr mají turisté jablečný závin, škvarkové placky či nanuky. Z hlavních jídel pak pečená sekaná s bramborovou kaší, hrachová kaše s uzeným, velmi sladká rajská s hovězím masem a kolínky, kuřecí rizoto se sýrem a kyselou okurkou nebo borůvkové knedlíky s borůvkovou omáčkou. Ano, ke zdravému stravování má toto známé místo daleko.
Nejinak je tomu na Luční boudě, kde můžete ochutnat i tlačenku, pikantní klobásy či klasické borůvkové palačinky a jablečný závin.
Když jsme však dorazili na Výrovku, položenou v sedle mezi Luční horou a Zadní planinou v nadmořské výšce 1356 metrů, bylo nám zdravé stravování vlastně jedno. Podobně velké porce, jako mají zde, jsme totiž dlouho neviděli. Že jsme měli hlad, netřeba zdůrazňovat. Po náročném stoupání ze Špindlerova Mlýna by nám chutnalo snad i brčko z limonády.
Na Výrovce zmíníme zelňačku a hovězí vývar. Druhý jmenovaný pokrm nám naprosto stačil. Ostatní stoly byly přeplněné zejména smaženým sýrem s brambory.
Pro sílu salát nestačí
Z nabídky jídelního lístku šlo vyčíst, že se podává také hovězí guláš s houskovými knedlíky, pečené kuřecí stehno na česneku s bramborovými špalíčky a zelím, smažený holandský řízek se sýrem a bramborem nebo domácí sekaná s bramborem a okurkami. Jedno jídlo stálo v průměru 235 korun. Na takto vyhlášenou lokalitu jde o bezkonkurenční částku, obzvlášť ve srovnání se Špindlerovým Mlýnem.
Obsluha byla velmi milá a ochotná. Když jsme si dali jen (obrovskou) polévku a pití, ptala se, zda nechceme ještě něco navíc, abychom došli zpátky. Bezesporu bylo vidět, že horská turistika nepatří mezi naše nejsilnější disciplíny.
Toulali jsme se okolím a narazili na dva až tři další podniky. Ani zde jsme neměli štěstí naplnit naši vizi zdravého stravování. Nejčastěji šlo na odbyt pivo, následovaly borůvkové knedlíky a káva. Když jsme se zeptali na salát, následovalo jen úsměvné zakývání hlavou. Nikdo se na nás nezlobil ani poté, co jsme se ptali na lehčí úpravu řízků. Šlo přitom jen o test, jak se v kuchyni budou tvářit. Vysokohorští restauratéři obstáli.
Jinak ale zůstává pravdou, že po několika hodinách špacíru člověk upřednostní pořádný guláš před kuřecím plátkem s rajčaty. My jsme nakonec skončili u extrémně přeslazené rajské s kolínky. Ale jak chutnala!