Štěpán Cháb: Nepovedený domácí experiment skončil protestní hladovkou

17. 08. 202615:09

PŘÍBĚH: První a zásadní problém s hrachovou kaší je, že ji chce málokdo jíst. Přitom se dá udělat tak skvěle. Popíšu experiment, který jsem osobně provedl.

Štěpán Cháb: Nepovedený domácí experiment skončil protestní hladovkou
foto: Pixabay licence, autor: tobrother/Hrách, ilustrační foto

Ale nejdřív o přínosech. Hrachová kaše není jen šedá hmota z laciných jídelen. Je to zelený životabudič svalů! Hrách obsahuje různé fenolové sloučeniny, včetně flavonoidů, fenolové kyseliny, kondenzované taniny, které ovlivňují nutriční i senzorické vlastnosti. K jeho antioxidačnímu potenciálu přispívají lignany a další polyfenoly. Hrách má navíc vysoký obsah vlákniny, sacharidů, aminokyselin, bílkovin a minerálů a obsahuje vysoce kvalitní mastné kyseliny, které přispívají k prevenci onemocnění, jako je artritida, zánět, hypertenze a ischemická choroba srdeční. „Dlouhodobá konzumace hrachu může nabídnout ochranu před rozvojem cukrovky, rakoviny, kardiovaskulárních onemocnění a degenerativních onemocnění, což lze připsat jeho bohatému obsahu polyfenolů,” uvádí například studie Nutriční složení a zdravotní přínosy hrachu – bibliometrický výzkum.

Hrachová kaše prý dokonce tlumí návaly hladu lépe než celá rodinná pizza, což ocení hlavně rodiče, kteří nechtějí každou hodinu slyšet: „Mám hlad.“

Zdravá strava

Pediatři bijí na poplach, že dnešní generace vyrůstá na růžovém pečivu a ochucených mléčných výrobcích s deseti příchutěmi. Hrachová kaše přitom stojí pár korun. A nejlepší zpráva? Posypaná křupavou cibulkou nebo s kouskem uzeného a volským okem se hrachová kaše stává zeleným gastromágem, před kterým smeknou i odpůrci všeho zeleného. Můj jednoznačný verdikt: Hrachová kaše na jídelníček dětí povinně.

No jo, všechno to zní tak samozřejmě, tak logicky. Ale jděte s logikou i samozřejmostí na děti.

Pokus

V sobotu jsem dětem přislíbil, že na neděli uchystám sváteční oběd. Hned se pídily po tom, co to bude a začaly snít sny o sushi (které i v mojí domácnosti převzalo žezlo v oblíbenosti). Jen jsem se potutelně usmál a hnal je do postele. Když si čistily zuby, tajně jsem dal na noc odmáčet hrách.

Inspirací mi byla studie Univerzity Palackého v Olomouci, která referovala o stravovacích návycích dětí na Ukrajině. „Ukrajinské děti patří mezi premianty, co se týká stravovacích návyků,“ uvedla v květnu 2022 Univerzita Palackého. A to porovnání. „Jablko či švestku neopomene do jídelníčku zařadit každý den zhruba polovina 11letých a necelých 40 % teenagerů ve věku 15 let (evropský průměr je 46 % u 11letých a 35 % u 15letých). Zajímavá je i změna v čase. Ještě v roce 2002 byla ukrajinská mládež s ovocem na štíru, když si ovocné svačinky denně dopřávala jen zhruba čtvrtina dětí oproti evropským 34 %. Na evropské špičce jsou mladí Ukrajinci také v konzumaci zeleniny. Každý den ji do jídelníčku zařadí 52 % školáků (v Evropě 39 %),“ napsali výzkumníci z univerzity.

To jsou šikulové, zní člověku v hlavě při skeptickém pohledu na své vlastní české děti, kterým švestku člověk div nemusí narvat do chřtánu kombinačkami nebo pod narkózou, jinak se na vitamín dívají spatra a pohrdlivě.

Ale zkusil jsem to. Za okny se rozsvítila neděle, zpěv nebeského ptactva rozhýbal i mé unavené údy a já se jal ordinovat v kuchyni. Děti jsem vyhnal s tím, že jinak by to nebylo překvapení. A začal vařit, mixovat, dochucovat. Osmažil jsem dozlatova cibulku, připravil plátek masa, jedno volské oko, k tomu nakládanou okurčičku. Všechno to pohlreichovsky naaranžoval. Krásný pohled to byl. Krásný. Žádná hromadná rychlovývarna ze školní jídelny, ale doma poctivě ukuchtěná voňavá hrachová kaše. Nechal jsem rozeznít tamtamy svolávající k obědu.

Smutný výsledek

Těšily se na sushi, přistál před nimi talíř s hrachovou kaší. Snad se k dílu postaví statečně. Leč marné byly moje naděje. Celý ten jako obrázek vypadající talíř s kaší se setkal s odporem a protestním pochodem kolem domu, kde na transparentech stálo: „Týrání dětí hrachovou kaší odporuje úmluvám OSN.“ Samozřejmě doprovázené provoláváním hesla: „Hladovka, hladovka.”

Když jsme se s mou paní krásně a dosyta najedli kaše, chvíli jsem vzdoroval protestům hladovců. Ale jakmile se z hloučku transparentů ozvalo nepřeslechnutelné zakručení žaludku podobající se probouzejícímu se Vesuvu, podlehl jsem a pro jednou jim objednal dovážku sushi.

Co dělat, když jsme na svět přivedli s mou paní houf chuťově rozmazlených Čechů.

autor: Štěpán Cháb

Tagy