REPORTÁŽ: Jak se osvěžit během dlouhých letních dnů a nocí? S touto otázkou jsme vyrazili do víru velkoměsta, který, jak se později ukázalo, žádným vírem vlastně nebyl. Vysoké teploty zapříčinily, že část Pražanů zmizela, někteří se přesunuli do centra metropole na průvod Prague Pride a zbylí možná zamířili na dovolené, k vodě a na chaty a chalupy .
foto: SinMed.cz/Stánek v Řepích
My jsme se proto o víkendu vydali do Řep, kam jsme delší čas nezavítali. Poblíž tamního obchodního centra jsme nakonec objevili červenobílý stánek připomínající staré dobré časy. Takové ty Poláčkovy, jak si mnozí pamatují díky seriálu Bylo nás pět.
U stánku byla jedna holčička, na kterou se kromě obsluhy usmívala také široká nabídka ideálního letního občerstvení. Míníme zmrzlinu, tříšť, ale především jedlé lžičky po koruně. Ano, slyšíte dobře, jedna opravdu vycházela na jednu korunu.
Nedalo nám neochutnat. Byla vynikající. Stejně jako ceny. Na místě si tak malí i velcí návštěvníci mohli dopřát klasickou točenou zmrzlinu ve třech velikostech: malou za 35 korun, velkou za 45 nebo obří za 55 korun. Případně si mohli odnést půllitrový termobox se třemi porcemi za 120 korun. Na výběr bylo z vanilkové, čokoládové nebo ostružinové příchutě.
Skvěle zněl i osvěžující sorbet z citrusu yuzu.
Pro zahnání dusna a horka sloužila také ledová tříšť nabízená ve třech objemech od 35 do 60 korun, karamelový zmrzlinový pohár za 95 korun a ledová káva Caffè Frappé od 65 korun, dostupná i ve variantách se zmrzlinou.
Ledová Vltava
Jak už jsme napsali, nabídka byla bohatá, ceny příznivé a stánek se nám vyloženě líbil. Chyběla jen dobová, prvorepubliková hudba.
Zmíněné lžičky za jednu korunu jsme mimochodem objevili ještě na několika dalších místech. Všude byly vyloženým hitem nejen kvůli chuti, ale především kvůli ceně.
Z Řep jsme se následně vraceli domů do Modřan. Vzali jsme to kolem Vltavy a stavili se v Hodkovičkách. Koupali se zde především psi, což nám bylo krajně podezřelé. A tak jsme se osmělili. Netrvalo ani deset vteřin, abychom záhadu rozluštili.
Ačkoli bylo úplně modré nebe a slunce vyloženě pražilo, srpnová Vltava mohla mít tak kolem patnácti stupňů. Abychom neztratili tvář, usmívali jsme se a vypadali spokojeně. To všechno jen do momentu, než nám mrazem spodních proudů začaly tuhnout prsty.
Pokynuli jsme tak paníčkům i dvěma labradorům a začali předstírat, že nás mnohem víc než koupání zajímá příchod skupinky golfistů. Nakonec jsme prchli zpátky na tramvaj a až doma, v „příjemných“ třiceti stupních, začali litovat, že jsme ve vodě nezůstali přece jen o něco déle.