REPORTÁŽ: „V nohách mám už tisíc mil, teď mi zbývá jen pár chvil,“ zpívá Waldemar Matuška v jednom ze svých nejznámějších hitů. Takovou porci bych sice nezvládl, ale několik desítek kilometrů po krkonošských stezkách už ano. Protože se turistice a pohybu na čerstvém vzduchu věnujeme dlouhodobě, rozdělím naše dojmy z poslední výpravy do několika kratších reportáží.
foto: SinMed.cz/Labská bouda - fronta na WC podél celé zdi, červenec 2026
Začneme Labskou boudou. A ani toto legendární místo se do jediného článku nevejde. V první části se zaměřím na nebývalý nápor turistů a provoz bufetu, ve druhé pak na restauraci. Ačkoli se může zdát, že jde o totéž, ve skutečnosti jde o dva odlišné provozy s rozdílnou nabídkou.
Krkonoše nabízejí desítky atraktivních cílů. Sněžku, Labský důl, Pančavský vodopád, Mumlavský vodopád, Kozí hřbety nebo pramen Labe. Právě k prameni Labe vedly naše kroky. Po cestě jsme si naplánovali zastávku na Labské boudě, která leží v nadmořské výšce 1 340 metrů na Labské louce, severozápadně od Špindlerova Mlýna, necelý kilometr od pramene Labe.
Boudu jsme navštívili během posledního červencového víkendu. Už z dálky bylo patrné, že zájem turistů je mimořádný. Lidé proudili ze všech stran, ale až před budovou bylo zřejmé, jak obrovský nápor personál zvládá.
|
Bufet na Labské boudě, jídelní lístek (červenec 2026):
- Pilsner Urquell (0,5 litru) – 100 Kč
- Pilsner Urquell (0,3 litru) – 70 Kč
- Kozel 11° (0,5 litru) – 90 Kč
- vrchlabská klobása (1 kus) – 180 Kč
- párek - 1 nožička (1 kus) – 60 Kč
- nakládaný hermelín – 180 Kč
- tlačenka (150 gramů) – 150 Kč
- gulášová polévka – 120 Kč
- bramboračka – 120 Kč
- segedínský guláš (houskový knedlík) – 310 Kč
- borůvkové knedlíky (2 kusy, borůvková omáčka) – 310 Kč
- halušky s uzeným masem a zelím – 290 Kč
- hovězí rajská omáčka (kolínka) – 310 Kč
- jablečný závin – 120 Kč
- škvarková placka – 110 Kč
|
Zážitek s WC
Po příchodu jsem měl jedinou myšlenku, najít toalety. Prodíral jsem se davem a marně hledal dveře. Když jsem je konečně objevil, pochopil jsem, proč se lidé kolem mě téměř nepohybují. Odhadem stovka turistů totiž netrpělivě čekala právě na WC. V tu chvíli jsem usoudil, že to ještě chvíli vydržím, a pokračoval dál.
Podobně dlouhá fronta se tvořila také před bufetem. Nabídka byla poměrně široká. Bramboračka i gulášová polévka stály 120 korun, vrchlabská klobása 180 korun, stejně jako nakládaný hermelín. Tlačenka vyšla na 150 korun, hovězí s rajskou omáčkou a kolínky na 310 korun. Kompletní nabídku jsme nafotili a přikládáme v samostatném boxu.
Více než ceny mě zaujala atmosféra. Přestože byli lidé po dlouhých túrách unavení, rozpálení sluncem, hladoví i žízniví, nikdo se nehádal ani nevyvolával konflikty. Všichni trpělivě čekali, až na ně přijde řada.
Mezi návštěvníky převažovali Češi a Poláci, občas byla slyšet němčina. Překvapilo mě také několik asijských turistů s dětmi, kterým nemohly být více než tři roky. Za výkon, který v horském terénu podávaly, si zasloužily obdiv.
Protože jsme nakonec obědvali v restauraci, využil jsem čekání k rozhovoru s několika hosty. Většina z nich si objednala polévku, boloňské špagety a pivo. Všichni bez výjimky chválili velikost porcí a shodovali se, že s vyššími cenami v horském prostředí počítali.
Velký zájem panoval také u bankomatu, kde si turisté průběžně vybírali hotovost na placení.
Tím první část našeho putování po Labské boudě uzavřu. V pokračování se podívám do místní restaurace, která je mezi návštěvníky opředena řadou mýtů. Mimo jiné proto, že její jídelní lístek se na internetu objevuje jen zcela výjimečně.