REPORTÁŽ: Snad vůbec poprvé jsme byli nadšení, že vidíme přeplněné koše odpadků. Vůbec nám nevadilo, že se okolo nich válely prázdné plastové lahve, igelitové sáčky a kapesníky. Byla to totiž známka života.
foto: SinMed.cz/Nemocniční schody
V areálu nemocnice Planá jsme si chvílemi připadali jako v nějakém nepovedeném hororovém filmu. K tomu všemu se zatáhlo, obloha byla šedá a foukal silný vítr, který si pohrával s odpadky, jak se mu zlíbilo.
Planá je město v okrese Tachov na Plzeňsku a náš tým se na západ Čech vypravil vlakem, tak jako vždy. Do Plané u Mariánských Lázní jsme jeli téměř tři hodiny, pokud počítáme všechny náležitosti. Město je vzdáleno asi 160 kilometrů od Prahy. Čím rychleji ubíhaly kilometry, tím větší ticho ve vlaku zavládlo. O nočním návratu nemluvě.
K tamní nemocnici nám dva spolucestující řekli, že „budeme žasnout“. Měli pravdu.
Stav areálu, což je symbióza staré, nefunkční, spolu s novou, funkční nemocnicí provozovanou firmou Ravantino Group, v jejímž největším pavilonu však v současné době funguje pouze plastická chirurgie provozovaná firmou Gapamed Care a ortopedické oddělení, se do nás propsal opravdu silným písmem. Začněme tím pozitivním.
Zrekonstruované části uvedeného zdravotnického zařízení jsou pohledné. Na místo jsme dorazili ve všední den odpoledne. Vozový park lze označit za průměrný, našli jsme i hodně volných míst pro pacienty a personál. V Praze je takový stav spíše výjimkou.
Vstupní dveře do hlavního a největšího pavilonu byly zavřené a na zvonku bylo napsáno, aby pacienti zvonili pouze v akutních případech, proto jsme se dovnitř nedostali. Na cedulce na dveřích stálo, aby příchozí k vyzvednutí pacienta po ortopedické operaci využili boční vchod. Z tohoto důvodu jsme se jali celou nemocnici dokumentovat hlavně pomocí foťáku.
Horší to bylo ve chvíli, kdy jsme začali procházet částmi, které k nové nemocnici patří a není v nich nijak omezen pohyb. Zde jsme si připadali opravdu jako ve špatném filmu. Nešlo jen o odpadky, ty se válely všude, ale o stav budov.
Strach
Narazili jsme na bezdůvodně otevřenou boudu plnou harampádí, viděli jsme obnažené fasády, sloupané cihly, plastovou dětskou vaničku na balkónu jedné z budov, nahnilé dřevo i nečitelné cedule. Některé dveře a okna byla zatlučena zřejmě proto, aby se do nich nikdo nedostal. Podobnou informaci jsme si však nikde nepřečetli. Samozřejmě jsme do takových míst nevstupovali, ale přehlédnout jsme je nemohli.
Informační tabule u rehabilitace byla zabodnutá do vzrostlého keře, další značky už měly viditelně odslouženo. Odložené betonové bloky pokryl mech. V tomto směru nám Planá na chvíli připadala jako židovský hřbitov, kde je ovšem podobný vizuál žádaný. Férově dodáme, že nová nemocnice byla relativně udržovaná, i když jsme také objevili popadané květináče, ulámané schody a nepořádek. Ve srovnání se starým areálem šlo každopádně o nebe a dudy.
Když nám nad hlavou začala blikat téměř nefunkční žárovka a z utrženého okapu přímo před vchodem se po dešti začala valit voda, čekali jsme, že na nás někdo vybafne a řekne, že jde o špatný vtip. Nestalo se. Stalo se však to, že jsme potkali dva starší pacienty, manželský pár, který nám vysvětlil, jak se věci mají. Rozhovor s nimi přineseme mimo tuto recenzi.
Nemocnice Planá se pro nás stala určitým mementem. Důvod uvidíte ve fotogalerii, která atmosféru zachycuje ještě syrověji.
|
ZÁVĚR:
Čistota: 50%
Dostupnost: 70%
Parkování: 70%
Ostatní služby: 50%
Celkové hodnocení: 60%
|