REPORTÁŽ: Server SinMed.cz pokračuje v hodnocení zdravotnických zařízení, tentokrát v rámci Plzeňského kraje. Z hlavního města jsme vyrazili do Rokycan. Město jsme docela dobře znali, jelikož jsme zde dvakrát navštívili věhlasné Muzeum Dr. Bohuslava Horáka.
foto: SinMed.cz/V útrobách nemocnice
Tamní nemocnici (Rokycanská nemocnice | Nemocnice Plzeňského kraje) jsme tu čest navštívit doposud neměli. Areál je každopádně zasazen do velmi hezkého prostředí a ihned nám připomněl pražskou ÚVN. Nabízí zhruba 150 lůžek a ročně je zde hospitalizovaných přibližně 5 000 pacientů, jak napověděla informační vývěska.
Co se oddělení týká, naleznete zde dětské, chirurgické, interní, ARO, JIP, oddělení následné péče, radiodiagnostické, rehabilitační, gynekologická péče, dále oddělení klinické biochemie a hematologie, lékárnu, operační sály, zákrokový sálek a několik desítek ambulancí. To nejzajímavější jsme si nechali až na závěr výčtu, kancelář márnice, na níž jsme zde narazili. Ono celé podzemní patro působilo opravdu hororově a díky slabému osvětlení a prázdným chodbám vyvolávalo až mrazivý pocit.
Jak už jsme řekli, prostor působí velmi vzdušně a díky zeleni je vyloženě uklidňující. Na místě bude dobré podotknout, že jsme se na západ Čech vydali v březnu. Ponurý podzim nabídne bezesporu úplně jiný rozměr. Rokycanskou nemocnici jsme dvakrát obešli, zabralo nám to maximálně dvacet minut. Všude bylo čisto, pořádek, narazili jsme na mnoho volných parkovacích míst a nezvyklý klid. Byli jsme zde přitom v úterý odpoledne, kdy jsme čekali o něco větší šrumec.
Radost nám, jestliže ještě na chvíli zůstaneme venku, udělaly cedule. Byly čisté, omyté, čitelné a nepoškozené. Podobně na tom jsou tamní interiéry.
Noční můra z …
Když už jsme narazili na převozová lůžka, byla srovnaná a zastrčená, nikomu nepřekážela. Překvapením pro nás byly snad jen visící a položené kabely u ordinace EKG, jak sami uvidíte v přiložené fotogalerii. V nemocnici i na toaletách byl jinak skutečně pořádek. Jenom některé čekárny, lavičky a židle působily jako na základní škole v 70. letech.
A teď to nejlepší. Jednotlivá zdravotnická zařízení procházíme opravdu důkladně, soustředíme se na celkový dojem, čistotu, estetiku a vzhled. Rokycanská nemocnice nás vyloženě odzbrojila přízemním patrem, kde jsme našlapovali na vlhké lino, míjeli prázdná lehátka a očekávali, odkud na nás vybafne bubák. Vrcholem byla jakási trezorová vrata s nápisem „sklad palet“. Tato část v nás nechala velmi silný dojem a dala znát, že každá nemocnice je něčím specifická.
Abychom nepletli, uvedený prostor v nejmenším nekritizujeme, byl natolik hrůzostrašný, temný a specifický, že bychom si tu dokázali představit plnění bobříka odvahy. O kanceláři márnice vůbec nemluvě, ani zaklepat jsme se neodvážili.
Rokycanská nemocnice nabídla také velmi milý, vstřícný a ochotný personál, který v našem sumáři nesmíme vynechat. Celkový dojem tak byl dobrý, nadprůměrný.
|
ZÁVĚR:
Čistota: 75%
Dostupnost: 90%
Parkování: 80%
Ostatní služby: 80%
Celkové hodnocení: 81,3%
|