Pacient Klaudiánovy nemocnice nás zavedl „dozadu“

RECENZE: Naše redakce postupně navštívila všechny nemocnice na území hlavního města Prahy. Následně jsme začali podnikat vizity ve Středočeském kraji. Nejprve jsme vyrazili do Benešova, poté do Kolína a tentokrát byla naším cílem Klaudiánova nemocnice (Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a. s., nemocnice Středočeského kraje).

Už nyní však můžeme směle prohlásit, že lidem trpícím klaustrofobií by se středočeská zdravotnická zařízení bezesporu líbila. Není tu typický dav pacientů, pražský blázinec, abychom byli exaktní.

Budovy jsou menší a hlavně upravenější. Doposud si živě pamatujeme některé oprýskané omítky na Vinohradech a v areálu Thomayerovy nemocnice.

Navíc jsme se v Mladé Boleslavi mnohému přiučili, k čemuž se ještě dostaneme.

První, co nás zaujalo, byl pořádek. Cesty, cestičky, silnice i lavičky byly čisté, nikde se nepovalovaly odpadky. Lidé dokonce nikam nespěchali. Budovy jsme obešli relativně rychle. Naši pozornost upoutal především babybox. Přiznáme, že se nám v jeho blízkosti trochu podlomila kolena. Přemýšleli jsme, co ženy vede k jeho použití...

Poté jsme přešli do hlavního traktu, kde jsme se dozvěděli něco o nemocnici: „Od roku 1990 nese nemocnice jméno Mikuláše Klaudiána, významné osobnosti Mladé Boleslavi. Byl lékařem, lékárníkem, diplomatem, městským radním, členem Jednoty bratrské a tiskařem. Proslavil se jako autor první tištěné mapy Čech z roku 1518,“ stálo na vypulírované tabulce. V duchu jsme poděkovali za rozšíření vědomostí a pokračovali dál.

Hezká nemocnice

Procházeli jsme dlouhými chodbami, kde jsme ve všední den odpoledne narazili jen na pár pacientů. Fotili jsme a čekali, zda se něco nestane. Nestalo se.

Nemocnice nabízí standardní služby, tedy třináct lůžkových akutních oddělení, dvě lůžková pracoviště oddělení následné péče, 500 lůžek akutních a v neposlední řadě se zde píše téměř dvacetiletá historie dobrovolnictví. Uvnitř jsme se cítili dobře. Chodby byly vymalované, kliky vyleštěné, záchody upravené, žádné ubrousky, igelitové sáčky, papírové kapesníky.

V momentu, kdy jsme si fotili odložený pytel s odpadky, nás oslovil jeden muž. Řekli jsme mu, že jsme přišli na vizitu, o které chceme napsat. Vybídl nás, abychom ho následovali. „Vzadu teprve uvidíte maglajz.“

Prošli jsme tedy nenápadnými dveřmi a ocitli se na otevřeném prostranství. Muž ukázal prstem před sebe. „Hrůza, co?“ zeptal se při pohledu na povrchnější díru v zemi, která však byla průjezdná a nepředstavovala žádný problém.

Na oplátku jsme mu popsali pár zážitků z pražských nemocnic. Dotyčný uznale pokyvoval a chápal, že se tento „problém“ nemůže rovnat s tím, co jsme zažili v hlavním městě.

V Klaudiánově nemocnici jsme strávili téměř hodinu a půl. Nic trestuhodného jsme v ní neobjevili.

ZÁVĚR: Čistota: 75% Dostupnost: 80% Parkování: 65% Ostatní služby: 62% Celkové hodnocení: 70,5%