RECENZE: Server SinMed.cz pokračuje v putování po zdravotnických zařízeních ve Středočeském kraji. Tentokrát zamířil do Nemocnice Slaný, jejímž zřizovatelem je město a v jejímž čele stojí lékař Štěpán Votoček.
foto: SinMed.cz/Nemocnice Slaný
I pro tuto výpravu jsme zvolili vlak. Z Prahy jsme byli ve Slaném za necelou hodinu. Jak jsme se však na místě dozvěděli, lepší je prý volit autobus. Jezdí častěji a zhruba 34kilometrovou vzdálenost překoná o něco rychleji. Příště to možná vyzkoušíme, proč ne.
Každopádně jsme se z redakce na místo určení dostali za necelé dvě hodiny. Počasí bylo vyloženě podzimní. Zimu připomínalo jen několik menších sněhuláků. Některým chyběl nos, jiným část těla. Pohled nás vrátil do dětství a v areálu nemocnice jsme si rázem připadali tak trochu jako doma.
Jelikož nám cestou vyhládlo, ještě před detailnějším průzkumem terénu jsme objevili místní bufet. A na ten budeme bezesporu ještě dlouho vzpomínat. Dršťková polévka chutnala fantasticky, byla hustá a opravdu výborná. Přestože jsme si původně chtěli dát ještě něco navrch, nakonec to nebylo potřeba. Pocit sytosti se nás držel ještě v pět odpoledne.
Výborná chuť polévky
Spolu s námi se u okénka tísnilo několik dalších návštěvníků i pacientů. Podobný zájem o polévku jsme doposud nikde nezažili.
Jeden z nich si pro vynikající pokrm „došel“ bez berlí, zato se zlomenou nohou. Trochu nám to připomnělo Švejkovy anabáze, a rozhodně jsme nebyli jediní, kdo jeho poskakování na zdravé končetině ocenil úsměvem.
Nyní se ale podívejme na zbylé části, které nás přiměly opustit vyhřátou redakci a vydat se do Slaného.
Jednotlivá oddělení nemocnice jsou rozmístěna v několika po areálu roztroušených domech, které nepůsobí příliš udržovaným dojmem. Za zmínku stojí místy opadaná omítka nebo rezavé zábradlí. Jde o pohled, na který jsme z Prahy (FN Bulovka, Thomayerovy nemocnice či FN Královské Vinohrady) zvyklí, a nijak nás proto nevyvedl z míry.
Areálu městské nemocnice jinak dominuje vysoký komín.
Venkovní prostory jsou ovšem velmi čisté, byť množství rozházených budov může na návštěvníka působit lehce depresivně.
Bez kritiky
Interiéry většiny oddělení jsou spíše skromné. Zaujaly nás zde především automaty na roušky a také automaty na návleky na boty, což dnes rozhodně nebývá v nemocnicích standardem. Celkový dojem rozhodně není špatný. Chodby, židle, čekárny i toalety byly čisté. Umyvadla byla vyčištěná tak důkladně, že se leskla. Ostatně se o tom můžete přesvědčit v přiložené galerii.
Ačkoli bylo sychravo, sníh tál, nebe bylo zatažené a nám se chtělo spát, na některých odděleních stále panoval čilý a precizně organizovaný ruch. Pacienti byli klidní, četli si nebo si pochutnávali na sladkostech.
„Městská nemocnice, jak se patří,“ chtělo se nám poznamenat nahlas ve chvíli, kdy se nás sestra na traumatologii až mateřsky zeptala, co bychom rádi. Nemocnice Slaný je středně velké zdravotnické zařízení, na které si pacient rychle zvykne. Ukazatele jsou přehledné a výrazné, a komu by nestačily, může nahlédnout do nepřehlédnutelné orientační mapy.
Na nic vyloženě špatného jsme zde každopádně nenarazili a ještě za zapadajícího „slunce“ jsme vyrazili směrem na Kladno.
|
ZÁVĚR:
Čistota: 80%
Dostupnost: 70%
Parkování: 60%
Ostatní služby: 75%
Celkové hodnocení: 71,3%
|