Návštěva gerontopsychiatrie v Havlíčkově Brodě: Minuty, které bolí

REPORTÁŽ: V rámci našich cest po nemocnicích jsme zavítali také na Vysočinu, do Havlíčkova Brodu, kde se nachází psychiatrická nemocnice. Vzhledem k návštěvě jen jednoho oddělení z několika desítek, které se zde nacházejípa, nebudeme hodnotit nemocnici jako celek. Zaměříme se jen na jedno oddělení, zejména na pocity z něj.

Jak jsme se na místě dozvěděli, nemocnice je připravena na zvládání těžkých akutních stavů i následnou lůžkovou zdravotní péči o pacienty v oboru psychiatrie a pro následnou specializovanou lůžkovou zdravotní péči v oborech dětské a dorostové psychiatrie, gerontopsychiatrie, návykových nemocí, sexuologie a geriatrie.

Celý areál je obrovský a rozprostírá se v parku, který aktuálně prochází revitalizací, hotovo by mělo být v příštím roce. Park slouží pacientům, zaměstnancům, ale otevřený je i pro veřejnost. V době naší návštěvy bylo na vycházkách několik skupinek pacientů. V létě jsme je tady vídali hrát různé míčové hry, v areálu mají také koně, kteří jsou součástí střediska hiporehabilitace.

Parkování bez problémů

Vjezd do areálu je zpoplatněn, prvních šedesát minut je zdarma, pak se za každou hodinu platí třicet korun, o víkendu je parkování bez poplatku. Placení probíhá jednoduše skrz platební automat a parkovacích míst je dostatek. 

My jsme, stejně jako v posledních měsících, zamířili za rodinným příslušníkem do pavilonu číslo 8 na oddělení gerontopsychiatrie. Zde se zabývají léčbou duševních onemocnění v pokročilém věku, například léčbou různých forem demence. „Stanice 8 přijímá pacientky se závažnějším postižením, stanice 8A přijímá častěji pacientky trpící depresivním onemocněním, paranoidně-halucinatorními psychózami a lehčími organickými psychosyndromy. Na stanici 8A je zaveden komunitní režim a intenzívnější rehabilitace kognitivních funkcí (paměť, úsudek) a denních aktivit. Další stanice 15 slouží jako doléčovací a pro dlouhodobě hospitalizované pacientky,“ píše se na webu.

My jsme šli na oddělení číslo 15, které je, stejně jako ostatní, uzamčeno. Pokud míříte na návštěvu za pacientem, nejprve musíte zazvonit a dveře přijde otevřít zaměstnanec. Poté, co nahlásíte, za kým jdete, pacient buď přijde, nebo ho zaměstnanci přivezou. Návštěva mezitím čeká v návštěvní místnosti, někdy sama, někdy s dalšími hospitalizovanými.

Minuty jsou dlouhé, někdy smutné a často velmi tiché

Minuty strávené v této místnosti jsou často depresivní. Ačkoliv se na rodinného příslušníka těšíte, vidět jeho zdravotní stav není jednoduché. Pacienti jsou kolikrát ve stavu, kdy ani nepromluví, nepoznávají vás nebo při návštěvě usnou. „Vždycky se o víkendu na maminku těším, ale to, jak mě už ani nepoznává a poslední návštěvy prospí, je depresivní,“ říká nám žena, která svou matku jen jemně drží za ruku a hladí ji.

My jsme přinesli několik doma upečených zákusků, které na návštěvě společně zkonzumujeme. „Dobrota,“ říká smutně „náš“ pacient. Nic víc z něj bohužel nedostaneme a po jídle usne. Jeho zdravotní stav není nejlepší, i když se poslední měsíce nijak výrazně nemění. Šance na zlepšení je ale nulová.

Takhle strávíme necelou hodinu a společně s paní odcházíme. Když maminku „vrací“ lékařům, říká jim, že to jsou andělé. „Já bych tady pracovat nemohla,“ říká. Zdravotní sestra odpovídá s úsměvem. „Na ně se nejde zlobit, oni za své stavy nemohou. Mnohem hůře by se mi pracovala třeba s alkoholiky nebo drogově závislými,“ odpovídá.

Na jedné věci se ještě před budovou s ženou shodneme. „Mrzí mě, že nevím, jak tam bydlí, kde spí a jak to uvnitř vypadá,“ uzavírá žena. Všechny návštěvy totiž probíhají v k tomu určené místnosti a to, jak to vypadá uvnitř, nikdo neví.

Oceňujeme ale vždy milý a vstřícný personál a také to, že pacienti jsou vždy čistě oblečeni a umytí. Pořádek je i na chodbách, v celém areálu jsme si všimli jen pár odpadků, celkový dojem to ale nijak nekazilo. 

ZÁVĚR: Čistota: 90% Dostupnost: 85% Parkování: 100% Ostatní služby: 70% Celkové hodnocení: 86%