ROZHOVOR: Zájem veřejnosti vyvolaly dva příspěvky poslance Evropského parlamentu Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL) zveřejněné na jeho oficiálních profilech na sociálních sítích. První se týkal aktivit anonymního profilu Thomas Paukner, druhý návrhu na bezplatný vstup do muzeí a galerií. Server SinMed.cz se Zdechovským o obou tématech hovořil v neděli.
foto: SinMed.cz/Tomáš Zdechovský
Ve svém statusu uvádíte, že člověk vystupující jako „Paukner“ čelí trestním oznámením z více stran. Podal jste trestní oznámení také Vy osobně?
Na člověka vystupujícího jako „Paukner“ jsem trestní oznámení nepodal. Podal jsem je však na poslance Denise Doksanského (ANO), protože veřejně šířil informace, které považuji za prokazatelně nepravdivé.
Můžete to rozvést?
U anonymního účtu lze ještě diskutovat o tom, jaké měl možnosti ověření. Poslanec Parlamentu České republiky se ale nemůže vymlouvat, že pouze bezmyšlenkovitě převzal něco ze sociálních sítí. Má přístup k institucím, může se dotazovat ministerstev a vyžádat si relevantní informace. Pokud přesto šíří závažná obvinění bez řádného ověření, musí nést odpovědnost. Zda jeho jednání naplnilo skutkovou podstatu trestného činu, rozhodnou orgány činné v trestním řízení.
Není ale namístě zabývat se Pauknerovými příspěvky hlouběji?
Samozřejmě je na místě zabývat se každým konkrétním tvrzením. To, že někdo používá otevřená data, však automaticky neznamená, že z nich vyvozuje pravdivé závěry. I pravdivé dílčí údaje lze účelově poskládat, vynechat rozhodující část příběhu a vytvořit zcela zavádějící obraz.
Tedy říkáte, že ohýbá data.
Právě to považuji za zásadní problém tohoto účtu. Nejde pouze o to, odkud data pocházejí, ale zda jsou správně interpretována, zda jsou úplná a zda autor nezamlčuje skutečnosti, které se mu do předem připraveného příběhu nehodí. Otevřená data nejsou kouzelná formule, která z každé spekulace automaticky udělá pravdu.
Které konkrétní tvrzení považujete za nepravdivé?
Za zásadně nepravdivé považuji tvrzení vytvářející dojem, že peníze vybrané ve sbírce na vrtulník Čestmír skončily u stroje, který zůstal v Evropě a nadále je komerčně využíván k hašení.
Původně zvažovaný vrtulník registrační značky OM‑BHB nakonec ze sbírky zakoupen nebyl. Organizátoři veřejně oznámili, že kvůli ceně pořídí ve Spojených státech jiný, novější a levnější Black Hawk. Tomu odpovídalo také snížení cílové částky sbírky. Právě tento jiný stroj byl následně předán Ukrajině.
Vzít fotografie či údaje původně nabízeného vrtulníku, spojit je s pozdějším nasazením při hašení a následně tvrdit nebo naznačovat, že vybraný Čestmír na Ukrajinu neodletěl, není investigace. Je to záměna dvou různých strojů a konstrukce falešného závěru.
Kritizovat cenu původní nabídky je naprosto legitimní. Tvrdit na základě osudu nezakoupeného stroje, že dárci zaplatili vrtulník, který zůstal v Evropě, legitimní není.
Muž vystupující pod pseudonymem Thomas Paukner patří v současnosti k výrazným a kontroverzním anonymním profilům české internetové scény. Publikuje vlastní analýzy a komentáře, v nichž se kriticky vyjadřuje například k hnutí STAN či prezidentu Petru Pavlovi. Výraznou pozornost v posledních týdnech vyvolal jeho příspěvek týkající se veřejné sbírky iniciativy Dárek pro Putina na pořízení stroje Black Hawk pro Ukrajinu. Paukner v něm zpochybnil, zda vrtulník, na který dárci přispěli více než 70 miliony korun, skutečně skončil na Ukrajině, a spojil věc také se společností Helicopter Alliance. Iniciativa Dárek pro Putina i Helicopter Alliance jeho tvrzení odmítly s tím, že Paukner zaměnil původně prezentovaný vrtulník za jiný, který byl nakonec zakoupen a předán ukrajinské straně. V souvislosti s Pauknerovými tvrzeními následně padla trestní oznámení a iniciativa avizovala další právní kroky.
V této souvislosti jste rovněž označil poslance ANO Doksanského a poslankyni Peštovou za „méně bystré“. Šlo o nadsázku?
Ano, šlo o nadsázku a ostrý politický komentář k jejich konkrétnímu vystupování. Nebyla to odborná diagnóza jejich intelektuálních schopností.
Každopádně si za nadsázkou stojíte?
Pokud politici převezmou tvrzení z anonymního profilu, neověří si základní fakta a následně je šíří dál, nemohou se divit, že jejich postup někdo označí za méně bystrý. U běžného uživatele sociální sítě by šlo o lehkověrnost. U poslance, který má nesrovnatelně lepší možnosti ověřování, je to profesní selhání.
Kritizujete návrh pravidelného bezplatného vstupu do muzeí a galerií s argumentem, že náklady nakonec ponesou daňoví poplatníci. Ministr Oto Klempíř však upozornil, že bezplatný vstup do stálých expozic Národního muzea a Národní galerie mělo ve svém programu také SPOLU (důkaz, strana 28). Podporoval jste tento bod programu, a pokud ano, v čem se podle Vás tehdejší návrh lišil od opatření, které nyní kritizujete?
Ano, bezplatný vstup do stálých expozic Národního muzea a Národní galerie se v programu SPOLU objevil. Podpora politického programu jako celku však neznamená, že člověk podepisuje bianco šek na jakékoli budoucí opatření bez ohledu na jeho rozsah, cenu a způsob provedení.
Rozhodující jsou konkrétní parametry: jak často má být vstup zdarma, kterých institucí a návštěvníků se má týkat, kolik bude opatření stát, kdo výpadek příjmů uhradí a zda na něj existuje rozpočtové krytí. Bez těchto odpovědí je heslo o „bezplatné kultuře“ jen marketing. Muzea, zaměstnanci, energie ani údržba sbírek zdarma nejsou. Účet pouze dostane někdo jiný, zpravidla daňový poplatník.
Zpochybňujete princip, nebo rozsah a financování?
Nezpochybňuji, že stát má zpřístupňovat kulturu lidem, pro které představuje cena vstupného skutečnou překážku. Zpochybňuji plošné rozdávání vstupenek i těm, kteří si je mohou bez problémů zaplatit, pokud vláda zároveň nedokáže jasně říct, kolik opatření bude stát a z čeho je zaplatí.
Dobře znějící úmysl není náhradou za rozpočet. Pokud má opatření skutečně přivést nové návštěvníky, musí mít měřitelný cíl a následné vyhodnocení. Jinak může jít pouze o drahé politické gesto, které zaplatí veřejnost a jehož skutečný přínos nikdo neprokáže.
Jaké řešení byste navrhoval?
Navrhoval bych cílenou podporu namísto plošného rozdávání. Bezplatné nebo výrazně zvýhodněné vstupy mají smysl především pro děti, studenty, seniory, školy, rodiny v obtížné finanční situaci a další skupiny, pro které je vstupné reálnou bariérou.
Smysl mohou mít také předem určené bezplatné dny, kulturní poukázky nebo programy ve spolupráci se školami a obcemi. Každé opatření ale musí mít jasně stanovené náklady, zajištěné financování a vyhodnotitelné výsledky.
Rozdíl mezi odpovědnou kulturní politikou a populismem je jednoduchý: odpovědná politika řekne, komu chce pomoci, kolik to bude stát a z čeho to zaplatí. Populismus pouze oznámí, že něco bude „zdarma“, a účet schová před veřejností.