ROZHOVOR: Bývalý ministr životního prostředí a současný ústecký hejtman Richard Brabec v rozhovoru popisuje rozdíl mezi řízením kraje a resortu. Komentuje ale také personální i vztahové změny na MŽP po nástupu nové garnitury. „Česká republika potřebuje silné a kvalitní Ministerstvo životního prostředí. Nemá být aktivistické, ale musí mít dostatečnou váhu a sílu, aby bylo na vládě rovnocenným partnerem a bylo slyšet.”
foto: SinMed.cz/Richard Brabec
Pane hejtmane, dovolte mi na začátku osobnější otázku. Jaký vnímáte rozdíl mezi ministerským postem a rolí hejtmana? Je to velký rozdíl?
Zcela otevřeně říkám, že je to velký rozdíl. Sám jsem byl překvapen, jak je práce hejtmana rozmanitá a všestranná. Ministr spravuje jeden konkrétní resort s celostátní působností, zatímco hejtman nese odpovědnost za vše v kraji, od dopravy přes zdravotnictví, sociální věci až po sport či jakoukoli jinou agendu. Ústecký kraj navíc patří k těm složitějším regionům a hejtman stojí na samém vrcholu této odpovědnosti. Pro mě je to i ve šedesáti letech zcela nová zkušenost, k níž přistupuji s velkou pokorou. Předem jsem si jen těžko představoval, jak náročné to bude, ale jde o mimořádně zajímavou práci.
Jak se jako bývalý ministr životního prostředí díváte na aktuální situaci na ministerstvu? Po nástupu nového vedení odešla řada vašich bývalých spolupracovníků. Údajně se také přerušují vztahy s ekologickými organizacemi, se kterými jste vy sám spolupracoval. Jak to vnímáte?
Mám už dostatek zkušeností na to, abych situaci neviděl černobíle. Informace z ministerstva samozřejmě mám, pracoval jsem tam osm let a znám tam spoustu lidí. Každá změna vedení přináší i personální obměnu, popravdě i já bych po návratu určité změny učinil.
Co mi však dnes chybí, je silná pozice Ministerstva životního prostředí. Věřím, že se nám v minulosti podařilo vybudovat respektovaný a silný resort v tom nejlepším slova smyslu. Nešlo o ministerstvo „lesů, vod a strání“, ale o úřad, který zasahoval do energetiky i do významných dotačních programů typu Nová zelená úsporám, Dešťovka nebo kotlíkové dotace. Bylo vnímáno s respektem. Nebylo aktivistické, ale zároveň ani nepůsobilo jako druhé ministerstvo průmyslu. Mělo svou jasnou společenskou i vládní roli.
Co se týče ekologických organizací, i já jsem měl s některými vztahy dobré a s jinými napjatější. Vždy jsme ale komunikovali. Když jsme se neshodli, otevřeně jsme si to řekli. Osobně preferuji dohodu. Dnes jsou tyto vztahy vyhrocené, což mě mrzí. Česká republika potřebuje silné a kvalitní Ministerstvo životního prostředí. Nemá být aktivistické, ale musí mít dostatečnou váhu a sílu, aby bylo na vládě rovnocenným partnerem a bylo slyšet.
I když jste zmínil napjatější vztahy s některými organizacemi, demonstrace se proti vám úplně nekonaly...
Ale ano, konaly. Když jsem na ministerstvo nastupoval, a přiznám se, že sám jsem byl ze své nominace překvapen, protože jsem s ní nepočítal, tak jsem přicházel s minulostí bývalého ředitele chemičky a ze strany ekologických organizací se vzedmula vlnu odporu.
Trvalo mi půl roku až rok, než jsem si u řady z nich získal důvěru. Zásadní bylo, že jsem jim naslouchal. Neznamená to, že jsme se vždy shodli, ale vyslechl jsem si jejich argumenty a z mnoha názorů si utvořil vlastní úsudek. Nepřicházel jsem jako kovaný odborník na životní prostředí a má minulost v chemičce vzbuzovala silné emoce. Můžete se zeptat tehdejšího premiéra nebo Karla Havlíčka, mnozí to označovali za skandál.
Postupně jsme si však dokázali, například i v otázkách ochrany přírody a národních parků, že dokážeme fungovat. Pochopili, že se sice na všem neshodneme, ale že náš vztah nemusí být vyhrocený. Demonstrace i kritika v médiích však v prvních měsících probíhaly a moje začátky rozhodně nebyly snadné.
Rozhodně jste ale nevystupoval s kontroverzními výroky typu, že „poteče zelená krev“.
To ne. Ale i já tehdy obdržel anticenu Zelená perla, takže kritika existovala. Nikdy jsem se nebál říkat věci otevřeně, a tak jsem u nejradikálnějších ekologických organizací oblíbený nebyl.
Vždy jsem však věděl, že se shodneme na základních věcech, například na významu ekologické výchovy a ochrany přírody. Aktivistická část společnosti tvoří jen určité procento, ale pozitivní vztah k přírodě a životnímu prostředí má přes devadesát procent lidí. A to je správná cesta: vyslechnout všechny strany, odborníky, vědce i oponenty a hledat rovnováhu.
Byl jsem samozřejmě pod tlakem průmyslu i zemědělců, kterým se ochrana přírody často zdála příliš přísná. Ve většině případů se nám však podařilo najít rozumný kompromis, který nebránil ochraně životního prostředí a posouval věci dopředu. Po letech si myslím, že jsem si získal respekt i u lidí, kteří můj příchod z chemičky zpočátku vnímali jako provokaci. Dokázali jsme spolu diskutovat na odborné úrovni.
A jaký je váš názor na nedávný návrh na zrušení Chráněné krajinné oblasti Soutok?
Tam šlo primárně o právní a procesní otázku. Skupina lidí včetně některých zákonodárců namítala, že při vyhlašování CHKO Soutok došlo k procesním pochybením. Pokud se nemýlím, věc již posuzoval i soud.
Pokud jde o samotnou formu ochrany: předchozí vláda uvažovala o zřízení Národního parku Soutok, což je podle mě odborný nesmysl, který jde proti samé podstatě ochrany tohoto území. O vyhlášení CHKO jsme uvažovali již za naší vlády, ale zvolili jsme postupnou cestu přes maloplošná chráněná území a rezervace, které by v budoucnu celek vytvořily. Ale zpět k dotazu, zpochybnění daného rozhodnutí tedy vycházelo z procesních, nikoli odborných důvodů.
Jak nahlížíte na veřejná vystoupení a kroky Filipa Turka?
Tuto věc bych nejraději nechal bez komentáře. Každý má svůj styl. Filip Turek zvolil velmi výraznou stylizaci a s touto image pracuje.
S panem Turkem jsem se několikrát setkal a hovořil s ním. Nechci tajit, že mám na ochranu životního prostředí jiný pohled. Podobný přístup mu v konečném důsledku může škodit. Politika je totiž náročné prostředí, člověk se dostává pod drobnohled veřejnosti i médií. Ale je fakt, že některé věci, které se staly, byly z mého pohledu konzervativnějšího člověka za hranou.
Co konkrétně bylo podle vás za hranou?
Jde především o okolnosti kolem vyšetřování jeho nehody. To bych však nerad podrobněji hodnotil, dokud policie neuzavře šetření.
Každý máme svůj přístup. Panu Turkovi jsem otevřeně řekl, že mám odlišnou představu o řízení resortu. Nové vedení vstoupilo na ministerstvo možná až příliš suverénně, přitom bylo zapotřebí více naslouchat. Nicméně při našem posledním rozhovoru o otázkách národních parků jsem měl pocit, že mým odborným argumentům rozumí.
Myslíte si tedy, že existuje rozdíl mezi jeho mediální či internetovou prezentací a osobním jednáním?
Ano. Má výraznou image, která ho předchází. Při osobním jednání mezi čtyřmi očima bychom však podle mého v některých otázkách dokázali najít shodu.
Nemám s ním sice dlouholetou zkušenost, mluvili jsme spolu dvakrát či třikrát. Z pozice poradce premiéra pro oblast životního prostředí předávám svoje odborné názory. Netajím se tím, že se můj pohled od současné garnitury liší, ale nikdo nemá po osmi letech ve funkci patent na rozum.
Jak tedy souhrnně hodnotíte současné fungování Ministerstva životního prostředí?
Hodnocení bych se rád vyhnul. Nechci, aby to působilo jako frustrace někoho, kdo na resortu strávil osm let a už tam nepůsobí, tak to opravdu není, ambici vracet se na ministerstvo jsem už neměl.
Motoristé mají svůj volební program, s nímž oslovili voliče, a nyní ho realizují. To je v politice legitimní a standardní proces. Že mám na ochranu přírody a národních parků jiný názor, je věc druhá. Novému vedení bych však doporučil více naslouchat lidem z oboru. Na ministerstvu i v odborné veřejnosti působí řada schopných lidí, kteří nejsou aktivisté, ale životnímu prostředí se věnují celý život. Není dobré prosazovat pouze jediný pohled. To je zkušenost, kterou jsem si z praxe odnesl i já sám.