ROZHOVOR: Martin Cibulka je zastupitel Prahy 8. Širšího zájmu médií a veřejnosti se dočkal v březnu 2025, kdy na protest proti údajnému neplnění volebních slibů Petra Fialy rezignoval na funkci místostarosty městské části. Rovněž patřil k výrazným kritikům mediální novely Martina Baxy, která zvýšila televizní a rozhlasové poplatky a rozšířila okruh jejich plátců.
foto: SinMed.cz/Martin Cibulka
Redakce SinMed.cz si všimnula, že na svém facebookové profilu zveřejnil informace o střetu s redaktorem Českého rozhlasu Martinem Štorkánem.
Na Prahu 8 jsme se proto za Martinem Cibulkou ve čtvrtek bez ohlášení vydali. Nakonec nás přijal.
Uveřejnil jste informaci, že vás oslovil redaktor Českého rozhlasu a vyjádřil pochybnosti o tom, kde jste získal finanční prostředky na nákup vašich nemovitostí. Vy jste rozhovor odmítl. Proč?
Tak především se nelze zbavit důvodného podezření, že pan redaktor má kontakty s jedním konkrétním člověkem z opozičního uskupení Praha sobě. Pracovali oba ve stejném médiu, následně se oba v Českém rozhlasu, kde pan redaktor pracuje nyní, setkávají v tématech justice a práva.
Mluvíte o Tomáši Němečkovi.
Ano.
A je to špatně?
Jako častý kritik přístupu Českého rozhlasu, hlavně co se problematiky migrace týče, v uvedeného novináře nemám důvěru.
Zůstaňme u tématu. Prací novinářů je se ptát. Co vám brání odpovědět?
Jde mi o princip.
Budete konkrétní?
Pan redaktor mluví o tom, že jsem si na předmětné nemovitosti, a bavíme se o době skoro před dvaceti roky, nemohl jako úředník vydělat. Přitom i za použití obyčejného vyhledávače Google by mohl získat informace, že jsem se v předmětné době vedle práce úředníka věnoval i jiným činnostem.
Měl jste tedy i další příjmy, rozumím tomu dobře?
Rozumíte.
Dohledával jsem veřejně přístupné informace k vaší osobě. Například v článku, který vyšel před téměř deseti lety, je zmíněno, že pracujete pro bankovní instituce v zahraničí. Je to pravda? Co jste pro ně dělal?
Byla to pravda, samozřejmě. V rámci vyhodnocování potenciálních klientů jsem byl několik let součástí analytických týmů.
Co konkrétně jste dělal?
Já sám jsem se věnoval části, kterou můžeme nazvat nonverbální komunikace.
Spolupráce stále pokračuje?
Ne.
Proč?
Vstupem do aktivní politiky před skoro osmi lety jsem tuto činnost přerušil, respektive spolupráce byla ukončena ze strany mých zadavatelů.
Proč tomu tak bylo?
Celkem pochopitelně se práce v tak citlivé agendě neslučuje s politickou angažovaností. Takhle to viděli zadavatelé, a já ten pohled respektuji.
Ve zmíněném deset let starém rozhovoru jste zmiňován právě jako expert na nonverbální komunikaci. Chcete se někdy v budoucnu k této činnosti vrátit?
Tak jako řada jiných oblastí i tato bude zřejmě vytlačena umělou inteligencí. Například před deseti lety Izraelci pracovali se strojovou analýzou hlasu. To znamená, že lidský úsudek dostává čím dál menší prostor.
Proč jste tuto informaci neřekl redaktorovi, který vás kontaktoval?
Jde mi o princip. Pan redaktor, který vystupuje jako investigativní novinář, přichází s podezřením, které je vlastně obviněním, aniž by použil tak jednoduchou analýzu, kterou mu poskytuje Google. To je ona zmiňovaná veřejnoprávnost? Právě i tohle podle mě napovídá, že pan redaktor nepracuje nestranně.
Na přelomu tisíciletí jste provozoval sportovní školu, respektive školy bojových umění. Je to pravda?
Ano, provozoval jsem školu bojových umění s pobočkami v několika městech v České republice, jako instruktor jsem pracoval i v zahraničí. Ale to už je hodně vousatá historie.
Proč tyto školy už neprovozujete?
Jednak jsem tehdy došel do stavu, kterému se říká vyhoření, a pak se taky situace na tomto trhu výrazně změnila. Dnes už se, pokud se nenapojíte na veřejný zdroj peněz, tedy granty či dotace, uživíte jen těžko. Ti, kteří v tomhle oboru dělají, jsou většinou naprostí srdcaři. Dneska si musíte pro opravdové peníze dojít do Clashe.
A v době před více než dvaceti lety byla situace jiná?
Ano. Konkurence nebyla taková jako dneska, navíc tenkrát jsme byli v zahraničí zajímaví i tím, že jsme byli z „Východu“, a to zvyšovalo cenu.
Funkci místostarosty jste složil v rámci politického gesta, nyní opět kandidujete. Proč?
Kandiduji na desátém místě kandidátky. Přiznávám, že jsem váhal, ale nakonec jsem si řekl, že alespoň takto ze vzdálenějších pozic kandidátky podpořím místní buňku ODS, která je dle mého názoru věrná původní myšlence, na které byla ODS postavena. Tedy na myšlence liberálně konzervativních hodnot.
Čtenáři z psaného projevu nezachytí váš tón, ale chtěl bych ho přiblížit jako poměrně emotivní. Myslíte si, že podobné veřejné spory a připomínání událostí z minulosti mohou například mladé lidi odrazovat od vstupu do politiky?
K emotivnímu tónu chci jen říct, že nemám problém s novináři. Vy jste se tady objevil a vidíte, že spolu normálně hovoříme. Ale k vaší otázce: samozřejmě to, že někdo spojuje nespojitelné, aby vytvořil mylný dojem, může zapříčinit strach. A tento strach může být důvodem, proč lidé do politiky nevstoupí. Copak vy byste uměl obhajovat věci, které se ve vašem životě nestaly?
Tedy váš status souvisel čistě s nedůvěrou vůči konkrétnímu novináři?
Myslím, že už jsem na to odpověděl…