ROZHOVOR: „Peníze, které se ztrácejí v předražených zakázkách, chybějí přesně tam, kam ukazujete, tedy na kvalitní údržbu zeleně, zálivku stromů, dostatečný úklid a prevenci černých skládek,“ připustila pro SinMed.cz náměstkyně pražského primátora Jana Komrsková (Jsme Praha).
foto: SinMed.cz/Jana Komrsková
Náš rozhovor asi nelze začít ničím jiným než vaším odchodem z Pirátské strany. Co byla ta poslední kapka, která vás přesvědčila, že je čas přejít k novému politickému subjektu?
Nebyla to jedna kapka, ale dlouhá úvaha. Po téměř deseti letech jsem ukončila členství v České pirátské straně a nebyl to unáhlený krok. Rozhodnutí jsem dělala s plným respektem ke všem, s nimiž jsem ta léta spolupracovala. S původními hodnotami Pirátů jsem spojila významnou část svého politického života. Otevírali jsme kauzy na Praze 10, upozorňovali na netransparentní hospodaření a vraceli do politiky to, co by mělo být samozřejmostí. Za mě je to otevřenost a odpovědnost k veřejným penězům. Postupem času ale i tady začalo vítězit stranické politikaření a osobní prospěch nad kompetencí a odborností. Za sebou mám roky boje proti klientelismu a podezřelým zakázkám. Ale to, co jsem viděla například v Pražských službách, mi vyrazilo dech. A přestože by bylo pohodlnější přivřít oči, právě boj za očistu veřejné správy mě nutí pokračovat. Veřejné finance nejsou kořist. Bohužel jsem u Pirátů v tomto úsilí přestala cítit podporu. Výhoda nového týmu je v tom, že nejste svázáni stranickou příslušností a stranickou poslušností. Od Lukáše Wagenknechta cítím důvěru a chuť věci skutečně řešit, a proto jsem přijala nabídku vést kandidátku Jsme Praha. Neměním hodnoty. Měním prostředí, kde odbornost a zkušenosti znamenají víc než stranická loajalita. Moje práce pro Prahu pokračuje.
V letošních komunálních volbách kandidujete pouze v některých městských částech a na magistrát. S jakým programem?
Kandidátku Jsme Praha do zastupitelstva hlavního města vedu jako lídryně. Za vznikem platformy stojí Lukáš Wagenknecht, Jan Štern a Petr Beneš. Platforma vychází z původní politické strany Marka Hilšera, který s námi nadále spolupracuje a podporuje nás. Podali jsme dohromady osm kandidátních listin, celopražskou i v jednotlivých městských částech, a dokonce i v Protivíně. Musím říct, že se nám podařilo sestavit skvělý tým, a do Senátu za nás navíc kandiduje Jan Štern, zakladatel Občanského fóra a porevoluční poslanec.
Přiblížíte svůj program?
Máme jasné priority:
Praha není kořist. Pokud Prahu nedáme do pořádku z pohledu klientelistických vazeb, efektivnosti hospodaření, zejména v městských společnostech, což je moje velké téma, tak se neposuneme. Řešením jsou nejen důkladné audity, ale možnost konsolidace městských společností. Město jich má velké množství, agendy se často zbytečně překrývají, čímž si i konkurují a vzniká tam nekontrolovatelný prostor. Jejich sloučením a zefektivněním zabráníme únikům peněz a najdeme miliony, které lze smysluplně investovat do rozvoje Prahy.
Prioritou je bydlení. Není to jen o proklamacích o jeho dostupnosti. Chceme se zaměřit na družstevní bydlení a na model, který je například ve Vídni velmi oblíbený. Principem je vklad městských pozemků a následně v rámci družstva žádost o komerční úvěr při výstavbě s tím, že se splácí nájmem.
Dalším každoročním problémem je nedostatek míst na středních školách, ale i ve školách a školkách obecně. Rádi bychom postavili nová gymnázia a rozšiřovali kapacity těch stávajících.
Ačkoli se hlavní město v oblasti životního prostředí snaží, stále máme co dohánět. Denně se díváme na uschlé stromořadí, málo zeleně, nepořádek v ulicích, černé skládky. Co blokuje změny k lepšímu?
Řeknu to naplno: velkou brzdou je korupce a klientelismus v městských firmách. Tohle není ideologická otázka, ale otázka odpovědného hospodaření. Peníze, které se ztrácejí v předražených zakázkách, chybějí přesně tam, kam ukazujete, tedy na kvalitní údržbu zeleně, zálivku stromů, dostatečný úklid a prevenci černých skládek. A to se přímo dotýká i Klimatického plánu hlavního města Prahy. Ten je zcela klíčový k tomu, abychom dokázali reagovat na extrémní výkyvy počasí, omezili emise a zaváděli smysluplná řešení jako komunitní energetiku, solární panely na střechách městských budov či rozvoj cirkulární ekonomiky. Jenže realizace těchto opatření stojí ohromné peníze. Pokud město nebude nakládat s financemi transparentně a „udržíme“ si systémové úniky peněz v městských podnicích, na naplnění klimatického plánu zkrátka nebudou prostředky. Změny k lepšímu blokuje to, že veřejné prostředky nejdou tam, kam by logicky měly jít.
Pojďme ke konkrétním projektům. Velkým tématem nejen pražských Vinohrad je přestavba náměstí Jiřího z Poděbrad. Mnozí kritizují velkou betonovou plochu, uschlé trávníky, pokácené stromy, odpadové nádoby místních podniků, které náměstí hyzdí a další. Jaký je váš názor?
Chápu, že velká proměna vždycky vyvolá emoce, a debata o poměru dlážděných a zelených ploch je legitimní. Osobně bych uvítala ještě víc stromů, to přiznávám otevřeně. Horké dny posledních měsíců ukázaly, že je třeba se ještě více a důkladněji zamýšlet nad klimatickými opatřeními, zvyšováním množství stromů, vodními prvky…
Jiřák jsme ale vědomě stavěli jako modrozelenou infrastrukturu. Důraz se kladl na to, aby zeleň měla podmínky skutečně prospívat a aby dešťová voda nekončila bez využití v kanalizaci, ale pomáhala ochlazovat město. A čísla mluví jasně: po revitalizaci na náměstí stojí celkem 194 stromů, z toho 120 nově vysazených. Stromy dostaly speciální prokořenitelný prostor, půda byla obohacena kompostem a biouhlem a dešťová voda se nově zadržuje přímo v místě. To, co dnes vypadá jako „hodně dlažby“, má svůj technický důvod i funkci. Pod povrchem vznikla speciální železobetonová deska s mikropilotami, která umožní bezpečný provoz při trzích, městských akcích i případný průjezd vozidel integrovaného záchranného systému. Zpevněná plocha před kostelem navíc konečně vytváří důstojný předprostor pro kulturní program. A že mladé stromy a nové trávníky potřebují čas, než se zapojí, je normální, a proto jsou zde vysázené klimaticky odolné druhy a vytvořený systém pro zasakování a akumulaci vody.
Když se podíváme na celou Českou republiku, o životním prostředí se hodně mluví, ale dělá se dost? Tím nemyslím například ETS, jde mi o používání moderních technologií, návrat přírody k přirozenějšímu stavu. Jaký je váš pohled?
Mluví se hodně, ale skutečná změna nejsou proklamace, je to totiž každodenní praxe a využívání moderních technologií v terénu. Data mluví jasně, adaptace na klima se musí odehrávat na konkrétních místech, ne jen v deklaracích a v obchodování s emisemi. Jak taková praxe může vypadat, ukazuje právě náměstí Jiřího z Poděbrad. Dešťová voda ze střechy kostela se sbírá do akumulační nádrže a využívá se pro závlahu. Stromy rostou ve speciálním substrátu s biouhlem. U stávajících stromů jsme při výměně substrátu použili technologii AirSpade, která proudem stlačeného vzduchu šetrně odkryje a provzdušní kořeny bez mechanického poškození. To je návrat k přirozenějšímu fungování půdy a vody ve městě s využitím nejnovějších postupů. A není to jen o jednom náměstí. Dlouhodobě jsem prosazovala rekonstrukci bioplynové stanice, hledání lokality pro cirkulární re-use centrum, zlepšení systému svozu odpadu včetně gastroodpadu nebo revitalizace parků. Splnila jsem deklarovaný cíl dosázet milion stromů. Tohle je ta systémová cesta, jak vracet přírodu do města tak, aby fungovala spolehlivě na desetiletí dopředu. Praha v tom může jít ostatním příkladem, ale měla by přidat a to je otázkou peněz.
Mezi ANO a vámi byly v minulosti výrazné spory. Umíte si představit jakoukoli budoucí spolupráci?
Komunální politika je o konkrétních problémech konkrétního města, a tam se domluva mezi lidmi hledat musí a má. To ale neznamená spolupráci za každou cenu. Nedovedu si představit spolupráci s hnutím, jehož směřování oslabuje demokratické instituce a nezávislé úřady v naší zemi. Tohle pro mě není otázka osobních sporů, ale principu. Základem odpovědné politiky je transparentnost, kontrola veřejných peněz a silné, nezávislé instituce, a právě na tomhle spolupráci poměřuji. Kde bude na stole poctivá věcná dohoda pro Pražany, jsem připravená jednat. Nikdy ale, za žádnou cenu, nehodlám ustupovat z principů právního státu a spolupracovat s těmi, co toto destruují. To v žádném případě.