REPORTÁŽ: Proč jsme na zmíněnou akci vyrazili, je nasnadě. Chtěli jsme prostě strávit příjemné odpoledne v centru Prahy, navíc mezi lidmi. To se povedlo.
foto: SinMed.cz/Zvětšeniny budily pozornost
Ještě ze Štvanice jsme napsali hodnotící reportáž, aniž bychom vynechali cokoli podstatného. Zajímavý byl ale návrat domů a následné sledování sociálních sítí. Při jejich pročítání jsme si chvílemi připadali, jako bychom navštívili úplně jinou akci.
Jízlivými poznámkami o Pirátech a palestinských vlajkách se sociální sítě jen hemžily. Upřímně? Palestinské vlajky na místě skutečně byly. Také jsme je zmínili, ovšem především na začátku průvodu, na Můstku.
Pirátů zde bylo rovněž dost. Ale proč by nebylo? Kromě Ivana Bartoše v roli oddávajícího nebo zástupců Pirátů z Vysočiny, například poslankyně Barbory Pipášové, jsme narazili také na senátora Václava Lásku (SEN 21), předsedu TOP 09 Matěje Ondřeje Havla, zástupce politické strany Volt, Zelených, ale také na řadu členů diplomatického sboru.
S duhovými vlajkami se například fotografovali členové finského velvyslanectví.
Co tedy mezi některými komentátory, kteří podle našeho soudu akci nemohli osobně navštívit, vyvolalo takové mozkové pnutí, neumíme posoudit.
Sranda musí být
U politiky ovšem ještě chvíli zůstaneme, byť jsme to původně neměli v plánu.
Na Štvanici nás vyloženě potěšily dvě věci. Celkem hezké prezenty v podobě kšiltovek, triček a vějířů, ale především Ivan Bartoš v roli oddávajícího. Byla to spontánní chvíle, která nás skutečně oslovila.
Když jsme v odpoledním horku procházeli prostranství, všimli jsme si ještě jedné zajímavosti. Zpočátku jsme viděli pouze dvě velké kartonové postavy zezadu. Lidé se u nich zastavovali, fotografovali se a postupně se kolem nich tvořil stále větší hlouček.
Skupinku jsme proto obešli, abychom zjistili, kdo se na postavách vlastně nachází.
Smích jsme skutečně neudrželi.
Zepředu na nás totiž v nadživotní velikosti koukali Filip Turek a Petr Macinka. Oba měli na tvářích nalepené duhové vlajky.
„Jak příznačné,“ řekli jsme si a chvíli pozorovali dění kolem.
Na ministrovi zahraničních věcí se navíc objevila ještě čtvrtka s popisem: „Nikdy se ho nevzdám.“
Velká pozornost
Smyslem bylo evidentně připomenout opakované zastání poslance Filipa Turka ze strany jeho stranického předsedy. I to lze pochopit. Nebýt Turka, Motoristé by jen stěží pronikli do Poslanecké sněmovny.
Siluety dvou mužů budily velkou pozornost nejen mezi našinci, ale také mezi Poláky, Němci, Brity nebo Slováky. Posledně jmenovaní nepotřebovali žádné vysvětlení. U ostatních návštěvníků se vždy našel někdo, kdo Filipa Turka a Petra Macinku barvitě charakterizoval. Stačilo několik přídavných a podstatných jmen.
Mnoho lidí se navíc stavělo mezi figuríny a dělalo, podobně jako mladík na fotografii, velmi výmluvná gesta.
Jediným problémem bylo sdílení. Sociální sítě totiž na Štvanici příliš nefungovaly, internet byl kvůli velkému množství lidí přetížený. Na náladě to ale nic nezměnilo.
U postav představujících zástupce Motoristů se bavili cizinci, Češi, Moravané i Slezané. A právě v tom možná spočíval největší přínos celého odpoledne. Na Prague Pride se totiž sešli lidé, kteří by se za běžných okolností možná nikdy nepotkali.
Ať už si o Filipu Turkovi, Petru Macinkovi nebo Motoristech myslíme cokoli, jedno se této umělecké instalaci upřít nedalo: pozornost skutečně přitáhla.