Filip Turek, stávající poslanec Parlamentu a donedávna také vládní zmocněnec pro klimatickou politiku a Green Deal (respektive svou funkci do prošetření nehody nabídl k dispozici), má další problém. Nejde přitom o žádnou marginálii. V centru Prahy podle dosud známých informací nerespektoval dopravní značení, což vedlo k hojně medializované dopravní nehodě.
foto: SinMed.cz/Filip Turek
Ano, stát se to může každému. A stejně jako kdokoli jiný ani Filip Turek nemá být předem odsuzován. Je tu však jeden aspekt, který podle mě nelze pominout. Tím je jeho dlouhodobě budovaný mediální obraz.
Ten nyní utrpěl další citelnou trhlinu. Nepomáhá samotnému Filipu Turkovi, který jako by byl stále uvězněný ve vlastním světě sociálních sítí. Nepomáhá ani Motoristům. A už vůbec ne Ministerstvu životního prostředí, jehož agenda je natolik široká a pestrá, že na ní mohl postavit zcela novou politickou kariéru.
Jenže to se nestalo. A to navzdory tomu, že se ředitelem odboru komunikace stal zkušený Marek Rejman, mimochodem vynikající trenér baseballu a organizátor desítek sportovních akcí pro děti i dospělé.
S ním jsem hovořil v den nehody i po ní. Šlo o neformální rozhovory, takže nebudu zacházet do podrobností. Mohu ale říct, že patří k lidem, kteří dobře rozumějí rozdílu mezi bořením a tvořením. A zároveň vnímají agendu životního prostředí jako zmíněnou pestrou duhu. Pokud o ní mluvím, narážím tím nejen na přírodní úkaz, ale i na známou environmentální nevládní organizaci.
Není to dobré
Krátce poté jsem mluvil také s Čeňkem Absolonem. Začal zhurta, rovnou Turkovou nehodou.
Čeněk Absolon je podnikatel, letitý kolega a kamarád Františka Mrázka, otec zpěvačky Moniky Absolonové, vášnivý sběratel automobilů a dlouholetý přítel Richarda Chlada. Znají se bezmála padesát let. Filip Turek Čeňka Absolona bezpochyby také zná.
Čeněk mi řekl, že „to není dobré“. Záměrně jeho slova tlumočím velmi zdrženlivě.
Právě v tu chvíli mi došlo, jak výrazně další Turkův přešlap rezonuje i mimo politickou scénu.
Osobně jsem nehodu od prvního okamžiku vnímal prostě jako dopravní nehodu. Mně se naštěstí nic podobného nikdy nestalo, a proto můj první dotaz na policii nesměřoval na politika Motoristů, ale na zdravotní stav všech účastníků. Policie tehdy nehovořila o žádných vážných následcích, a proto jsem ani necítil potřebu cokoli psát.
Po téměř dvou dnech se však situace začíná měnit.
Vypadá to, že za nehodou mohla být chyba poslance. A podle dostupných informací možná chyba vědomá. Pokud se to potvrdí, bude velmi obtížné vyhnout se dojmu, že jde o další projev papalášství. Jiné označení pro to v tuto chvíli hledám jen těžko.
Pád
Filip Turek měl mimořádně dobře našlápnuto. Po úspěchu ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 patřil k nejvýraznějším novým politickým tvářím. Následně se rozhodl vrátit do domácí politiky. Stal se poslancem, neúspěšným kandidátem na ministra a později vládním zmocněncem.
Je to růst, nebo naopak sešup? Každý si odpoví podle svého. Já se vzhledem k významu evropské politiky a současné globalizaci přikláním spíše k druhé variantě. Filip Turek to nepochybně vidí přesně opačně.
Jedna věc je i tak zřejmá.
Nepřibrzdil. Ani ve svém veřejném vystupování, ani ve způsobu komunikace, ani ve stylu, který z něj udělal politickou hvězdu. A právě vlastnosti, které ho vynesly nahoru, se mohou stát důvodem jeho pádu.
Možná už se to vlastně děje.