ROZHOVOR: Kauza tehdejší poslankyně hnutí ANO Margity Balaštíkové vypukla v souvislosti s jejím vyhroceným rozvodem s manželem Josefem Balaštíkem. Z tajně pořízených nahrávek zveřejněných médii vyplynulo podezření, že chtěla prostřednictvím svých politických kontaktů zasáhnout proti jeho podnikání a zároveň řešila konflikt kolem psa jeho nové partnerky. Balaštíková interpretaci nahrávek opakovaně odmítla s tím, že jejich obsah podle ní nelze posuzovat bez znalosti širšího kontextu a časových souvislostí celé situace. Letos se stala předsedkyní hnutí Odvážné Česko, za které kandiduje do Senátu ve volebním obvodu č. 81 - Uherské Hradiště.
foto: SinMed.cz/Margita Balaštíková
Začnu minulostí. Proč by vám měli voliči svěřit veřejnou funkci, když jste dosud nepředložila podrobné a ověřitelné vysvětlení celé kauzy?
K této věci jsem se již vyjadřovala v médiích, ale protože se na ni ptáte znovu, uvedu ještě jednou základní fakta. Žádost o rozvod jsem podala já, stejně jako dvě jeho předchozí manželky přede mnou. Dne 28. listopadu 2023 krajský soud potvrdil rozsudek o rozvodu našeho manželství. Proto si kladu otázku, proč se tato věc začala veřejně řešit až téměř dva roky poté a navíc těsně před volbami.
Protože pokud se tedy v roce 2023 dozvíte, že vám někdo chce zabít pejska, dáte tuto informaci na dva roky do šuplíku a vytáhnete ji až těsně před volbami? Já bych šla okamžitě na policii. Já svá zvířata miluji. Nechávám proto na každém, aby si na to udělal vlastní názor.
Zůstaňme ještě u tohoto tématu. Na nahrávkách zaznívá, že chcete „topit“ firmu bývalého manžela. Firma pak skutečně čelila kontrolám. Jak si vysvětlujete, že se to stalo?
K této části kauzy mohu říct především to, že v roce 2023, kdy podle zveřejněných informací měla nahrávka vzniknout, z ověřitelných zdrojů vyplývá, že můj bývalý manžel neměl firmu, o které se následně psalo. Bývalý manžel byl v té době již několik let v důchodu. Proto vlastně nevím, k čemu konkrétně se tvrzení o topení firmy vztahuje.
Celá kauza byla prověřována orgány k tomu určenými a já k tomu v tuto chvíli nemám co dalšího dodat. Své soukromí jsem nikdy do politiky netahala. Měla jsem ale pocit, že někdo potřeboval z celé věci vytvořit určitou nálepku, která mě měla veřejně poškodit. Jaké další úmysly za tím byly, nevím a nebudu o nich spekulovat.
Nemám k tomu žádné další informace, ale ráda bych otevřela otázku načasování. Na načasování se ptám proto, že je objektivně zajímavé. Nemám důkaz, kdo to všechno způsobil, a proto nikoho konkrétního neobviňuji. Považuji ale za legitimní ptát se, proč se věci, které měly svůj původ v mnohem starší době, dostaly do veřejného prostoru právě před volbami a neřešily se neprodleně. Nechávám na každém, aby si na to udělal vlastní názor.
Na Facebooku píšete: „A konečně můžu mluvit o všem, co se nikde jinde nedozvíte!“ Dříve jste mluvit nemohla?
Ta věta úplně neznamenala, že jsem dříve nesměla mluvit. V rámci ANO jsem samozřejmě zohledňovala také názory a pohled ostatních kolegů. Některé věci bych řešila jinak, ale to je podle mě přirozená součást demokracie a kolektivního rozhodování. Respektovala jsem tehdejší nastavení i názory ostatních a rozhodně jim to nechci vytýkat.
Dnes je situace jiná. V Hnutí Odvážné Česko máme také demokratické principy a o důležitých věcech společně jednáme, ale sdílíme základní hodnoty a směr, kterým chceme jít. Díky tomu mám větší prostor otevírat i některá dosud méně řešená témata, říkat otevřeně svůj názor a zároveň o nich společně diskutovat a rozhodovat. Je to pro mě svobodnější prostředí. Nejsem smířlivá, když se věci dělají špatně, když se přehlíží veřejný zájem a když má politika přednost před odborností.
Jak se podle vás liší skutečný způsob politiky Andreje Babiše, Karla Havlíčka a Jaroslava Faltýnka od jejich veřejného obrazu?
Tady nechci hodnotit rozdíl mezi jejich veřejným obrazem a tím, jak skutečně pracují.
Já osobně jsem s panem předsedou Andrejem Babišem měla především velmi profesní vztah. Pracuje hodně s čísly, grafy, ekonomickými podklady a konkrétními výsledky. Tento způsob práce mi vyhovoval, protože sama mám ráda, když jsou věci podložené fakty.
Podobně bych hodnotila i pana Karla Havlíčka. Vážila jsem si toho, že respektoval odborný pohled lidí, kteří danou problematiku řešili, a chtěl mít jednotlivé věci řádně podložené.
U pana Jaroslava Faltýnka jsme měli trochu jiný styl komunikace. Nefungoval způsobem, který je mi profesně nejbližší, protože jsem nastavená jinak. Na druhou stranu já jsem se vždy snažila najít určitý způsob komunikace a spolupráce i s ním.
Každý z nich má svůj styl práce a já jsem si z této zkušenosti odnesla i poznání, jaký způsob komunikace a spolupráce nejvíce vyhovuje mně.
S kým z nich jste měla největší profesní nebo politické neshody?
Neshody jsem v průběhu let měla s různými lidmi, což je podle mě přirozené, když dlouho pracujete v politice. Nechci ale dělat seznam sporů ani veřejně hodnotit jednotlivé kolegy. Moje neshody pramenily především z rozdílných pohledů na způsob práce, rozhodování a dopad na společnost.
I oponent může mít v něčem pravdu. Zkušenost z politiky mě ale naučila jednu důležitou věc: politika není o tom, aby byli všichni přátelé nebo aby spolu ve všem souhlasili. Je o společných hodnotách, společných zájmech a především o schopnosti spolupracovat tam, kde je to ve prospěch lidí. Pro mě je důležité umět se pohádat o věc, ale potom se vrátit k práci a hledat řešení.
Navštěvujete obce, firmy a podniky. Je to už příprava na senátní kampaň?
Ano i ne. Tento způsob práce pro mě není nový. Po celou dobu svého politického působení jsem byla zvyklá komunikovat přímo s lidmi, jezdit do obcí, mezi firmy, zemědělce a další lidi v regionu a zjišťovat, co skutečně řeší.
Dnes jsme tomu s kolegy dali rámec, kterému říkáme ‚Dialog pro region‘. Chceme, aby z těchto setkání nevzešla jen jednorázová návštěva, ale konkrétní podněty, které promítneme do dalších bodů programu a naší budoucí politické práce. Nechci jen poslouchat, co lidi v regionu trápí, chci z toho dělat konkrétní práci a konkrétní výsledky.
Pro Senát už mám hlavní témata vybraná a také konkrétní kroky, jak se je budu snažit naplňovat. Stejně důležité pro mě je, co bude následovat po volbách. Už dnes mám připraveno, jak bych v případě zvolení každý rok veřejně skládala účet ze své práce – co se podařilo, co se nepodařilo, co se podařilo jen částečně a na čem budu dál pracovat.
Chci, aby mě lidé posuzovali především podle mé práce a výsledků, ne podle toho, co o mně kdo napíše nebo co jim zobrazí algoritmus sociálních sítí.
Vyjadřujete se k veřejnému životu, problematice i kauzám. Jak hodnotíte bitcoinovou kauzu Pavla Blažka?
Považuji bitcoinovou kauzu za velmi vážnou věc především proto, že se týká důvěry ve stát a výkonu veřejné funkce. K této kauze jsem se vyjadřovala už v době, kdy byla otevřena.
Z toho, jak jsem poznala JUDr. Blažka během jeho působení ve veřejném životě, bych osobně řekla, že mohl být v celé věci možná jedním z posledních, kdo se o všech souvislostech dozvěděl, a následně už se musel vyrovnávat se situací, která byla v určité fázi rozjetá.
Když znám fungování ministerstev a nastavené procesy, připadá mi některá mediální konstrukce této kauzy zvláštně popsaná. Některé věci podle mého názoru nemohly probíhat tak jednoduše, jak byly veřejnosti prezentovány. Zdůrazňuji ale, že je to můj soukromý názor vycházející z mé zkušenosti, nikoli tvrzení o prokázaných skutečnostech.
Vidíte rozdíl mezi odpovědností Pavla Blažka a odpovědností politiků ANO v kauzách, které se týkaly ANO?
Nejsem si jistá, na kterou konkrétní kauzu narážíte, takže nechci hodnotit něco, k čemu nemám přesné informace. Hnutí ANO podle mě žádnou srovnatelně rozsáhlou kauzu nemělo, lidé odcházeli ze svých funkcí kvůli daleko menším věcem, koneckonců, já jsem odešla kvůli rozvodovým pomluvám také. Mohu ale mluvit za sebe.
Já jsem svou odpovědnost v celé své osobní kauze převzala okamžitě. Odešla jsem proto, abych nepoškozovala své kolegy před volbami, a následně jsem ani nevystupovala tak, aby moje osobní situace komplikovala sestavování vlády. Svou vlastní politickou cestu jsem začala ve chvíli, kdy už jsem nikoho z bývalých kolegů svou situací nemohla ohrožovat. To považuji za důležitý rozdíl: svou odpovědnost jsem přijala, i když pro mě osobně bylo mnohem jednodušší se jí vyhnout.
Dnes jdu na vlastní odpovědnost a za svá rozhodnutí si ručím sama. Ostatním politikům ale do svědomí sahat nechci. Každý si musí svou politickou odpovědnost vyhodnotit sám.
Nemám potřebu tvrdit, že jsem nikdy neudělala chybu. Potřebuji ale ukázat, že jsem schopná převzít za svá rozhodnutí odpovědnost, poučit se z nich a dál pracovat. Určitě se nenechám zastrašovat ani mediálně vydírat.