ROZHOVOR: Naše redakce měla během velikonočních svátků možnost hovořit s mužem, kterého pravidelně potkáváme u obchodního centra Atrium Flora, kde pracuje. V uplynulých deseti letech jsme spolu vedli řadu krátkých rozhovorů, teprve nyní jsme však zjistili, čím si pan Otakar B. (66) prošel.
foto: SinMed.cz/Pohled na IKEM
Svého času totiž bojoval o život v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Po padesátce u něj došlo k selhání hned několika orgánů, od srdce až po slinivku. Z dlouhého pobytu si pamatuje řadu lékařů v čele s profesorem Janem Pirkem. „Řekl mi tehdy, že se musím hodně snažit sám, jinak se ven už nedostanu. Dal mě do latě,“ vzpomíná pan Otakar. Jeho stav byl podle vlastních slov velmi vážný.
„Já tu latinu neovládám, ale zkolaboval jsem, selhaly mi orgány, tak jsem skončil v IKEM. Byl jsem tam dlouho,“ říká pro SinMed.cz. Lékaři ho prý doslova vytrhli smrti z náručí.
Následovalo období přísných omezení.
„Zakázali mi tučné, alkohol i cigarety,“ vysvětluje, zatímco z kapsy vytahuje čerstvě načatou krabičku. Potom si připálí a zhluboka potáhne.
Na otázku, co z doporučení dodržuje, odpovídá bez váhání: „Nic. Co bych z toho života měl? Kouření jsem omezil, alkohol piju jen občas a vyhýbám se tvrdému. Ale tučné jídlo si neodpustím, bez něj si život neumím představit.“
Prevence? Ne
Současně dodává, že se snaží soustředit na to dobré. „Mám čtyři vnoučata,“ poznamenává.
Pan Otakar však není výjimkou. S podobným přístupem k doporučením lékařů jsme se setkali i u dalších lidí a zaznívá i ve zkušenostech samotných zdravotníků.
Zajímavá je i jeho odpověď na otázku, co na jeho současný zdravotní stav říkají lékaři. „Nic,“ odpovídá. Důvod? „Měl bych chodit pravidelně na prohlídky, asi každý rok. Ale posledních deset let jsem nikde nebyl, nechávám místo mladším. Ještě by si mě tam nechali. Svoje tělo už znám. Když mě vezme slinivka, je to příšerné a nejsem schopný pohybu, ale hospitalizaci jsem od těch operací neměl.“
Popisuje také, jak reaguje na potíže se srdcem: „Když se zadýchávám a cítím, že se něco děje, nikoho neobtěžuji, jen ležím nebo sedím.“ Volný čas tráví s manželkou a psem. „Bydlíme v Lipencích u Zbraslavi. Oba jsou sice v mém věku, ale nestačím jim, jak jsou rychlí,“ směje se.
Lékařům patří dík
Svůj život vnímá jako neustálý střet dobra a nepohody. „Nepohoda jsou ti doktoři, kteří mi všechno zakázali, i když jim vděčím za život. Vím to, ale některé věci si prostě nedokážu odepřít.“
Přesto si najednou uvědomuje, že na kontrole vlastně nedávno byl. „V lednu jsem se zastavil na EKG a nic špatného mi neřekli, takže asi ještě nejsem na umření,“ dodává s nadsázkou.
„Táta umřel v 55 letech, máma v 58. Mně je 66, tak jsem tu možná na dluh,“ uzavírá se smíchem. „Všem v IKEM chci říct, že jsem jim vděčný. Ale ty týdny u nich byly opravdu dlouhé a znovu už to zažít nechci,“ doplňuje, odhazuje cigaretu a vrací se zpět do práce.