PŘÍBĚH: O bypassu srdce se mluví jako o běžné operaci. Pokud někomu přijde běžné rozříznout hrudník, poslat krev na mimotělní oběh, vyjmutí tepen z jedné části těla a přišití k jiné, prosím, já z toho byl trochu vyjevený.
foto: SinMed.cz/Všeobecná fakultní nemocnice v Praze
Ale může se stát, že před vámi je výhled právě na takovou operaci. Co tomu předchází?
První krok: Problém s kardiovaskulárním systémem. Kupříkladu ischemická choroba srdeční, kterou si nosím na zádech já.
Psali jsme
PŘÍBĚH: Následující text je ve své podstatě velmi toxický a každý lékař by jej označil za nebezpečný. Přesto popíšu vlastní zkušenost.
Druhý krok: Akutní problémy, které vedou k návštěvě vašeho kardiologa. Následuje objednání na koronarografii, kde vám zjistí stav tepen, vloží stent, nebo odešlou na bypass.
Třetí krok: Ocitáte se na kardiologické chirurgii. V mém případě ve VFN v Praze. Okamžitě připoutaný na monitory, s kanylou v ruce a (pro mě v tu dobu novinka) s kanylou připojenou ke krční tepně, aby se do člověka mohlo pumpovat víc lektvarů najednou.
Čtvrtý krok: Obvyklá procedura, neustálé odběry krve, neustálé echo srdce a natáčení EKG. K tomu před operací návštěva rentgenu a zrentgenování plic. To vše absolvujete už na vozíku, tlačeni sestrou. A ten kopeček před rentgenem ve fakultce na Karláku jsem zdravotní sestře skutečně nezáviděl. Hned jsem vstával, že si to vyjdu po svých, ale byl jsem nekompromisně zatlačen do vozíku.
Krok pátý: Vyšetření plic. Odborně spirometrie. Sestra vás opět z postele překlopí do vozíku a jedete na výlet po nemocnici. Dostrká vás do ordinace, kde se do prostoru vzpíná budka s prapodivným přístrojem. Do té jste umístěni a začnou pršet povely. Chytit se pusou „foukátka” na přístroji a plnit rozkazy jako nedýchat, co nejvíc vydechnout, až na doraz, vydechovat s přírazem… Rozličné a na první pohled absurdní povely. Mají vyšetřit kapacitu a sílu plic. Pravda, lépe by se mi při vyšetření pracovalo, kdybych byl dopředu poučený, co se po mně bude chtít. Nebylo, tak jsem kadenci příkazů trochu nestíhal a některé prostě nesplnil. Obsluze to nevadilo, tak jsem nad tím také mávl rukou.
Budete vyspaný?
Krok šestý: Pohovor s anesteziologem. Poté rozhovor s chirurgem. Týden před příjezdem jsem četl děsivý rozhovor v novinách právě s ním, kde si stěžoval na přesčasy a chronickou nevyspalost. Můj jediný dotaz vůči němu zněl: „Budete na zítřek vyspaný?” Ujistil mě, že určitě.
Krok sedmý: Holení. Nepříjemný zážitek. Přijde sestra s žiletkou a pěnou. A se slovy: „Tak se nám svlékněte,” vyholí do hladka celý hrudník, poté ruce u zápěstí, následují třísla a stehna. Zároveň se oholí i vousy na krku. Proč stehna? Náhradní tepny se berou buďto z oblasti klíčních kostí, anebo ze stehen.
Krok osmý: Večer lehoučká večeře. Pak už přísný zákaz jakéhokoliv jídla, pít mírně jen vodu.
Krok devátý: To už je ráno, chvilka před operací. V žaludku už to hromuje takovou tou hrůzou z neznáma, nervy pracují. Do toho vlétne sestřička. V rukou jednorázový ručník a dezinfekční mýdlo proti bakteriím. A zazní povel: nakráčet do sprchy a velmi důkladně se namydlit a umýt. Na dalších sedm až deset dní poslední sprcha.
Krok desátý: Přísný zákaz brát si s sebou telefon, notebook, tablet, cokoliv elektronického. Rodina se může dovolat na služební telefon. Následující tři dny digitální detox.
Krok jedenáctý: Jede se pod kudlu. Pacient je uložen v posteli, přiběhnou dvě sestřičky, odbrzdí ji a jede se z pokoje. Ostatní pacienti na postelích s námahou zvedají ruce s tím, že drží palce. Jede se na operaci. Nervy pracují.