PŘÍBĚH: Následující text je ve své podstatě velmi toxický a každý lékař by jej označil za nebezpečný. Přesto popíšu vlastní zkušenost.
foto: SinMed.cz/EKG, ilustrační foto
Při jedné z pravidelných kontrol na kardiu se mě pan doktor ptal, zda mám tzv. SOS pilulky. Netušil jsem, co to je. „Jedná o nitroglycerin,” vysvětlil mi doktor. Jeho účinky jsou podobné alkoholu. Rychle rozšíří tepny, a tím sníží riziko smrti na infarkt, protože ucpaná céva se rozšíří. Neucpe se zcela.
Pochopil jsem to po svém a pod postelí od té doby mám lahev vodky.
Prakticky abstinent, přesto s flaškou vždy po ruce
Popíšu náběh na infarkt, který jsem zažil už tolikrát.
Najednou se člověku začne trochu hůř dýchat. Hrudí se začne linout zpočátku nenápadná bolest s nástřely bolesti do levé ruky. V tu chvíli mi pomáhá se zastavit, předklonit se, opřít se dlaněmi o kolena a zhluboka dýchat. V klidu. Základem je u této procedury kupodivu hlava. Ta nesmí začít vyvolávat paniku. Do klidového režimu se v tu chvíli musí dostat jak tělo, tak i hlava. Nemyslet na to, že kolem chodí zubatá, že je třeba zavolat rychlou, že se zase chystá kolečko v nemocnici.
Dlaně se opírají o kolena, hluboký dech, očima šmejdit po zemi a nechat je zachytávat se podnětů. Nemyslet. Kašlat na všechno. Čekat, až to přejde. Většinou, tedy u mě, pak náběh na infarkt ustane ve své záludné činnosti a já pokračuji v té své.
Ale jsou případy, kdy pokoj nedá.
To je pak na místě spolknout nitroglycerin a volat rychlou.
Nebo, v mém případě, chopit se lahve s vodkou a postupně upíjet. A doufat.
Odklonil jsem takhle tři infarkty, poslední loni v prosinci.
Při loku kořalky cítíte, jak se vám vlije do žaludku, pak skoro slyšíte tepny, jak vykřikují: „A ku..a, co se to děje?” Protože se jako v tělocvičně musí protáhnout, rozšířit. Tělem se rozlije teplo. A za chvíli další lok.
Dvakrát ze tří případů stačilo pár loků a byl klid. U třetího případu, trochu více neodbytného, jsem se kvalitně přiopil.
Sahám pro kořalku pod postelí i jindy? Nesahám. Vodka mi je až odporná. A po bypassu ležela pod postelí dva roky nedotčená. Jenže někdy je prostě třeba.
Ježíši Kriste
Toto není v žádném případě návod na použití. Když jsem ležel v Praze na bypassu, lékař na mé upřímné přiznání vykřikl jen: „Ježíši Kriste.” Pak přiznal, že ano, že alkohol má takové účinky, ale že to takhle dělat prostě nejde. Už jen proto, že netušíte, co se ve vašem těle děje. Zda máte náběh na lehký infarkt, nebo se zpoza rohu hrne rovnou zástava srdce.
Chápu ten svět trochu přes brýle zesnulého předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Ten také říkal, že žije zdravě. Kouření mu cévy zužuje, alkohol zase rozšiřuje. A že tak cévám denně připravuje pěkný tělocvik. Což nemůže být nic jiného než nadmíru zdravé. Ale jak jsem pochopil, panu Kuberovi se také nechtělo do nemocnice, tak svůj infarkt přecházel a přecházel, až už nevstal.
Při náběhu na infarkt vždy volat záchranku. I kdyby to měla být jen malá příhoda, člověk nikdy neví. A lepší se chvíli zpruzeně nudit v nemocnici než dělat se svým parte dekoraci ve výloze místního konzumu.