PŘÍBĚH: Správný kardiak si musí nutně plánovat nejbližší život do všech detailů a řešit své stihomamy tak, aby nebylo vidět, že je občas vyděšený až k smrti. Uvedu to na vlastním příkladu, který si zítra prožiju.
foto: SinMed.cz/Koncert v Praze.
Beru děti a z té naší dědiny se vypravíme na dva dny za kulturou. Sem tam se ti potomci musí vyvést na vzduch. Jedeme za kulturou až do předaleké Prahy. Mám se tam setkat s bratrem a jeho dětmi a pak ruku v ruce vyrazit na koncert.
Co už teď plánuju?
Na koncertu bývá vydýcháno tak, až atmosféra připomíná dusné počasí. Kudy se ubírají moje myšlenky: vydržím to? Nesekne to se mnou? Nesmím nic dát najevo před dětmi. Domluvím se s bráchou. Ale tomu také nechci říct, že by to se mnou mohlo praštit, dělali by ze mě mrzáka, o kterého se mají permanentně strachovat s tendencí se o něj i starat. A na to nakašlat.
Prostě řeknu, že si pak budu muset z koncertu odskočit kvůli důležitému hovoru. Tak, tak to bude nejlepší, říkám si.
Žena, děti, brácha
Jede s námi i moje manželka. Ta ovšem na koncert nejde. Bude čekat tam, kde tu jednu noc budeme přespávat. Brácha po koncertu bere svoje děti a jedou si po svém. Co s tím? Manželka musí být na drátě, připravená převzít děti od bráchy. Jak to udělat? Bráchovi musím říct, že je možné, že budu muset někam odpelášit. Kdyby se to stalo, ať zavolá manželce a děti do postelí nějak dopraví. Blbé, kdyby mě to chytlo na koncertě. Nebo před budovou koncertu.
Ach, teď přichází stihomam. Před budovou koncertu? Budu tam někde sedět na rantlu a čekat, až ten nával infarktu přejde? Co když to bude větší rána a já se prostě složím na místě? Četl jsem přece ty články o tom, jak nechali člověka ležet na zemi, nevšímali si ho a on jim tam umřel pod nohama. Prostě ho obcházeli a bylo jim to jedno. Těžká představa, složit se v davu a nepovšimnut v něm vypustit duši kvůli jeho nevšímavosti. Těch článků, co o tom vyšlo. A já je četl. A představoval jsem si a nechal v sobě růst ten stihomam, který mi šeptá do ucha: může se to stát, tady máš důkazy, tady máš svědectví, vypsané to sobectví a slepotu davu. I ty si tam můžeš nedobrovolně lehnout. I tebe můžou obcházet. Měl by sis vzít ceduli, kde by stálo: já nejsem opilý, umírám, zavolejte mi rychlou.
Pomoc
Já vím, špatné vtipkování, takový pohřební humor. Ale ono to v té hlavě je. Takové obavy, plánování dopředu s tím, že se neplánuje jen cesta vlakem, ale i s funebrákem. Permanentně s funebrákem za krkem, který může uhodit kdykoliv. Teď, za chvíli, na koncertě, po koncertě, v davu. Kdekoliv. A tam je na místě mít jistotu, že po pádu na hubu kvůli tomu bezprostředně někdo nepadne na hubu také.
Ale jak by zhodnotil uznale manažer nějakého korporátu: dobré to je, takové procesy rozvíjí strategické myšlení. Velmi potřebné pro rozvoj společnosti. Na kolik si ceníte svých dovedností.
Poučení na závěr? Lidi, neblbněte a sehněte se k člověku, který leží na zemi. Třeba je opilý, proč ne, v tom případě od něj třeba i s pohrdáním odejdete. Ale možná potřebuje pomoc. Vaši pomoc.