REPORTÁŽ: Přestože se píše leden roku 2026, při událostech ze zasněžené Prahy jsme si vybavili francouzského spisovatele Romaina Rollanda a jeho román z počátku 20. století. Dobrý člověk ještě žije je velmi hezká a poutavá kniha. Právě na její název jsme si vzpomněli v pátek 9. ledna, když jsme chodili ulicemi hlavního města a sledovali, jak se chodci perou s čerstvou sněhovou nadílkou. Na dopravní nehodu jsme nenarazili, pádů jsme však viděli bezpočet.
foto: SinMed.cz/Sanitka právě odváží potlučenou ženu
K prvnímu došlo u východu z obchodního centra Arkády směrem do Hvězdovy ulice. Senior s vozíčkem a berlí velmi opatrně a pomalu sestupoval po schodech na chodník. Svými specifickými pohyby zaujal naši pozornost. Jenže hned po prvním kroku mu nohy ujely. Všechno trvalo možná pět vteřin. K pánovi jsme se rozběhli také, reakce lidí na zastávce nás však mile překvapila. Hned pětice kolemjdoucích se vydala starému muži na pomoc. Když jsme k nim dorazili, byl už na nohou a vehementně děkoval.
„Byl jsem na vojně a mám v sobě pořád ten grif. Když padáš, musíš mít hlavu před rameny!“ poradil nám, o poznání mladším. Poté se oprášil a rázně odešel.
Již zprovozněným metrem jsme se následně vydali do centra, konkrétně na Václavské náměstí. Zde by se dalo mluvit doslova o kluzišti. Řada turistů z jižní a západní Evropy totiž se sněhem vůbec nepočítala. Chůze v letních keckách a mokasínech nebyla tím pravým řešením. Než jsme došli k Můstku, napočítali jsme pět pádů.
Nadšené děti
Na Můstku se mimochodem nic zásadního nedělo, přestože počet kolemjdoucích byl vysoký. Zřejmě šlo o připravené Pražany, kteří s nadílkou počítali. Nejvíce nás potěšily maminky, jež na umělohmotných bobech táhly své děti. Ty byly šťastné a nadšené. Metrem jsme se poté přesunuli do srdce Prahy 2. Náměstí Míru bylo relativně vylidněné. Klidnou chůzí jsme stoupali Korunní ulicí směrem k Floře a poté tramvají pokračovali do Strašnic.
Právě zde jsme byli svědky nepříjemného úrazu. Sanitka právě odvážela starší ženu, která se nedokázala postavit na nohy a její končetina byla v nepřirozené poloze.
Fakultní nemocnice Královské Vinohrady měla mimochodem také napilno. Během deseti minut jsme napočítali hned několik potlučených lidí, budoucích pacientů tamní traumatologie.
Spokojení bezdomovci
Ve Strašnicích už však panoval výraznější klid. Narazili jsme jen na větší počet účastníků pohřbů, kteří se střídali u místního krematoria.
Nakonec jsme se vypravili na Ohradu. Přestože kolem poledne ještě mírně sněžilo, mráz zůstával. Partě bezdomovců to zjevně nevadilo. Posedávali na zastávce, popíjeli krabicové víno a smáli se celému světu.
Tím naše výprava po sněhem zaváté Praze skončila. Celkem jsme napočítali osmnáct pádů či úrazů, započítáme-li do výsledku i situaci před traumatologií v nemocnici.