Mezi pravěkými lékařskými metodami a technologickými vymoženostmi současnosti se na Šluknovsku příliš rozdíly nedělají. Člověk bere, co je. Popíšeme si tristní stav místní stomatologie na komunikaci s prezidentem České stomatologické komory Romanem Šmuclerem.
foto: SInMed.cz/Roman Šmucler
Pokud nepatříte na Šluknovsku mezi ty vyvolené, které má v péči zubař, musíte se dát na modlení. Probouzet se s větou: Dej, ať mě ty zuby nebolí! S se stejnou i ulehat. Protože když bolet začnou, pomoci se člověk nedovolá.
Autor tohoto textu patří přesně mezi takové, kteří měsíce marně hledali zubaře. Vypadala mi plomba, začal jsem tedy obvolávat stomatologické ordinace v blízkém i širokém okruhu. Všude jsem ale slyšel stejnou odpověď. Není, nebude, je přecpáno. A tak jsem přišel s plánem B. Zalepit si díru po vypadlé plombě svépomocí. Na zubařském e-shopu jsem si objednal amalgám a následně si pročetl v odpovědi, že nejsem oprávněná osoba, že takové horké zboží je jen pro certifikované zubaře.
Nu což, rozhodl jsem se k partyzánské akci a oslovil přímo Českou stomatologickou komoru s tím, aby mi amalgám předepsala jako recepis do lékárny. Chtěl jsem tím trochu zbojnicky upozornit na to, že na Šluknovsku je pokryti zubaři velmi kuriózní. Jenže stejně kuriózní byla i komunikace komory vtělená do slov jejího prezidenta Romana Šmuclera.
Mé psaní z 2. června České stomatologické komoře:
Hezký den,
s čelem jako poplužní pluh řeším věci alternativním způsobem. Nic jiného ani nezbývá.
Takže na Vás jdu s dokonale absurdní prosbou.
Po roce neúspěšného shánění zubaře v našem bohem, civilizací, pojišťovnami i stomatologickou komorou zapomenutém kraji, jsem si objednal kapsle pro amalgámové výplně se zcela absurdním úmyslem nahradit svou vypadlou plombu po svém. E-shop pro zubaře mi ovšem kapsle odmítl vydat s tím, že to podléhá zákonu o léčivech, kde já nejsem oprávněnou osobou.
Ale jelikož žádná oprávněná osoba v mém dosahu 80ti kilometrů není ochotna se podvolit a podívat se mi na zoubek, žádám Vás o vypsání receptu na amalgámové výplně, protože pokud si zub neopravím sám, začne se rozpadat (což už dělá, lump, jelikož rok je rok, za tu dobu se otevřený zub prostě začne rozpadat).
Přijde Vám taková žádost absurdní a „mimo mísu"? Stejně jako mně, že si ve 21. století musím chtít opravit amatérsky zub sám, protože zubař chce buďto deseti tisícové částky, nebo jako alternativu nabízí vytržení zubu. Když už jej tedy člověk přemluví a dostane se mu do ordinace. Což se mi nedaří.
Nuže, milí stomatologové, pomozte aspoň tím, že mi předepíšete amalgámové kapsle. Já už tu díru do zubu za pomoci šroubováku nějak zaplním.
S přáním všeho pěkného
Štěpán Cháb
Následuje výměna e-mailů z 28. července.
Roman Šmucler:
Vážený pane Chábe,
Chápu, že to bude absurdní reportáž, že to bude mít úspěch, jakkoli je to nesmysl. Pokud byste nebyl „bojovný" a v klidu se domluvil, jistě dávno stomatologa máte. Víte, ani lékaři nemají pocit, že si musejí nechat vše líbit a zejména na malých místech je těžké, kde se lidé znají, je nutit, aby si vzali do péče někoho, kdo jim třeba udělá problémy. Tento týden se mě několik lidí ptalo na stomatologa a po internetu si ho našli všichni. Někteří byli ošetřeni stejný týden. Ne všude je plno. Chyba je, že Vám lékaře má najít pojišťovna, ale ty nefungují, tak holt musíte sám.
Pokud budete psát podobné reportáže, asi z Vás bude mít každý kolega strach, co že o něm napíšete. Ale zase budete mít spoustu čtenářů.
Váš dotaz s nákupem amalgámu beru jako recesi a Vy, doufám, také.
Má odpověď:
Vážený pane Šmuclere,
moc děkuji za psaní. Žádost o amalgám byla samozřejmě recese, na které jsem chtěl posléze ilustrovat absurdní stav ve stomatologii v dalším článku, kterým bych si uzavřel mnoho dalších dveří do ordinace nějakého vstřícného zubaře. Přesto bych byl vděčný za kladné vyřízení mé prosby. Šroubovák mám, amalgám stále ne. Ale vlastně už je to jedno, neošetřený a otevřený zub se odlomil a teď jeho kořeny přerůstá dáseň, což bude ještě dražší, než jsme doufali.
Je to komické.
Bojovný nejsem, není se s kým domluvit. Před dvěma dny mi přišel e-mail z pojišťovny, kterou jsem před třemi čtvrtinami roku požádal o nalezení zubaře. V odpovědi zkonstatovali, že náš kraj je problematický a že mám zavolat jednomu zubaři 30 kilometrů od nás. Hned jsem zavolal, pravil, že má plno už roky (záměrně jsem se nepředstavil, protože jsem si vědom své toxicity). Zubařské ordinace v okruhu 80 kilometrů mám obvolané ještě před dobou, kdy jsem si začal zavírat jejich dveře svou vynucenou bojovností, všude měli plno. Ústecký kraj, stomatology zapomenutý trest pro domorodce.
Místo toho, abyste mě umravňoval, tak s tím radši ze své pozice něco udělejte. Vždyť to není ani dobrý obrázek stomatologické komory. Na absurdní reportáže nakašlu až přestane být samotný stav absurdní, ale to jistě tušíte.
Odpověď Romana Šmuclera:
Víte, že to je nesmysl a akutního stomatologa seženete. Chcete napsat, že jsme zlí lidé, jako stomatologie, co s tím nadělám...
Samozřejmě, že z Vás žádným „papírem" neudělám stomatologa. Jinak ovšem se v ČR prodávají výplně a bílé pro „samoopravu" zubů - příčinou není nedostatek stomatologů, ale spousta pacientů se bojí, tak si to sami lepí bez vrtání.
Komunikace mezi mnou a Romanem Šmuclerem pokračovala. Narazili jsme při ní na akutní ošetření, které se rovná prakticky jen trhání zubů, jež by šly s adekvátní částkou v kapse jednoduše opravit, narazili jsme i na ceny ošetření a jistou výlučnost stomatologie jako takové. Ale o tom příště.