Rok jsem na pojišťovnu psal, volal, prosil, škemral, doprošoval se, aby mi sehnala zubaře

Na Šluknovsku chybí stomatologická péče, zato tu nechybí kuráž se s tím porvat. I já se rozhodl poměřit síly se systémem. Tedy se zdravotní pojišťovnou, která má za povinnost člověku chybějící službu najít. Pohořel jsem ukázkově.

Po obvolání desítek zubařských ordinací, bezvýsledné hádce s Romanem Šmuclerem, jsem se obrátil na svou zdravotní pojišťovnu. Ze zákona jí vyplývá povinnost zajistit dostupnou péči. A tak jsem si řekl, že když povinnost, tak povinnost. Oslovil jsem tedy místo zubaře pojišťovnu.

Šel jsem na to fikaně. Začal hned vyhrožovat. Tedy hned. Pojem času je tu trochu relativní. Rok jsem na pojišťovnu psal, volal, prosil, škemral, doprošoval se, aby mi sehnali zubaře, protože žádný nebere. Když mi nevyšel rok intenzivního sebeponižování, jal jsem se použít nějakou tu mafiánskou metodu. Začal jsem poukazovat na zákonnou povinnost pojišťovny.

„Protože mi Všeobecná zdravotní pojišťovna nebyla ani po roce schopná zařídit zubaře, požaduji, aby mně a mé rodině adekvátně k tomu vyměřila nižší zdravotní pojištění, protože si platíme službu, kterou vlastně nedostáváme. Což je, přiznejme si, trochu podivný stav. V pekárně si také zaplatím tolik housek, kolik si jich odnesu. U vás si skrze zdravotní pojištění platím zubaře, ale jeho služeb využívat nemohu, protože mají všichni plno. Vinou toho mám náběh na vážné zdravotní problémy, protože prostá vypadlá plomba před více než rokem, která by se dala v tu dobu vyřešit několika minutami práce, je teď ve stavu, kdy se mi zub rozpadá. Zubaře jsem hledal zoufale, abych se do tohoto stavu nedostal. Bohužel s výsledkem, který je k smíchu.

Pokud tedy nejste schopni zajistit mi stomatologickou péči, chci adekvátní výpočet sníženého zdravotního pojištění pro mně a mou rodinu. 

Nedáváte mi jinou možnost, než reagovat právě takhle. Prostě ji nemám.

Omlouvám se za konfrontační tón, není nikterak mířen proti Vám osobně, paní Husáková.

Věřím, že Vás tento e-mail dostihne v dobré náladě a s dobrou stomatologickou obslužností,

Štěpán Cháb,“ napsal jsem své pojišťovně.

Špatná situace

Dostalo se mi odpovědi.

Nejdřív o neutěšeném stavu stomatologické péče na Ústecku. „Počet zubních lékařů na severu Čech je velice nepříznivý. Tato situace je řešena i prostřednictvím Stomatologické komory. Na místo stomatologa bylo pro Vaši územní oblast vyhlášeno výběrové řízení a to opakovaně, bohužel se zatím nikdo nepřihlásil,“ sdělila mi zjevné Lenka Husáková z VZP.

Přesto přišla s pomocí. Konkrétně se dvěma. Napsala, že jeden zubař z Děčína je ochotný mě vzít ambulantně. Jenže ambulantní péče, to je pomoc na dvě věci. Bolavý zub zubař rychlou metodou vyvrtá, díru zalepí „cementem“ a řekne – rychle si s tím zaskočte ke svému zubaři. Taková plomba se totiž do čtrnácti dnů rozpustí a jsme tam, kde jsme byli.

Chtěl jsem po pojišťovně něco stálejšího.

A i tady se mi, zdánlivě, podařilo dosáhnout jistého úspěchu. Paní Husáková z VZP mi dojednala přednostní příjem u zubaře ve Varnsdorfu. Zajásal jsem a hned po obdržení e-mailu do ordinace volal. Zvedla to mírně nerudná sestřička a oznámila mi, že mají plno, že neberou. Koktal jsem něco o pojišťovně, ale pravila, že o ničem neví.

Napsal jsem tedy opět paní Husákové s tím, jak jsem byl vypoklonkovaný. Paní Husákovou to pobouřilo. Napsala, ať volám do ordinace znovu, že vše osobně vyřídila. Tak jsem tedy volal. Zvedla to stejně nerudná sestřička, zase mě nerudně zaháněla, ale nedal jsem se a odvolával se na paní Husákovou. Po chvíli se sestřička vzpomněla a dohodla mi termín. Ještě ten týden. Jsem zachráněn. Porazil jsem systém. No, ne příliš.

Došlo i na paragrafy

V domluvený den i hodinu jsem dorazil do čekárny. Tradiční čekárna, která sledovala nateklé pusy ještě za Husáka. Stejně vymalováno, stejné lavice, jen na plakátech bylo trochu víc barev a angličtiny, jinak žádný rozdíl.

Stejné poznání jsem učinil i v ordinaci. Pan doktor, který skládal absolventské zkoušky dlouho před husákovskou normalizací, milý starý pán, když jsem se po vyzvání usadil do křesla, zkonstatoval, že mě vzít nemůže, že si nemůže rozdělat pacienta dva měsíce před důchodem. Že bych mu pak akorát spílal za nedodělanou práci. A koukl se mi do pusy a řekl, že mi to zacementuje a ať si s tím pak zajdu za svým zubařem. Na mé námitky, že žádného nemám a ani nemohu sehnat, jen pokrčil rameny.

Po této zkušenosti do mě vjel rapl a začal s pojišťovnou komunikovat tak, až se mnou ona komunikovat přestala úplně. Citovaly se i paragrafy. Ale o tom až příště.