REPORTÁŽ: Nebylo mi vlastně nic, co by stálo za starost, přesto jsem se rozhodl pro preventivní vyšetření na urologii. Pokud se někdy odvážíte ke stejnému kroku, berte mou osobní zkušenost jako lehkou nápovědu a pomůcku.
foto: SinMed.cz/Čekárna, ilustrační foto
Řada věcí mě totiž překvapila. Například skutečnost, že jsem vlastně vůbec netušil, kam mám zajít. Stavil jsem se u praktického lékaře pro žádanku, jenomže kámen úrazu spočíval v tom, že mi nic nebylo. „Krev v moči?“ „Ne.“ „Svědění, pálení, jiné komplikace nebo obtíže?“ „Ne.“ „Hm, hm,“ pokračoval můj praktický lékař s tím, že by se to dalo nějak vymyslet. Nechtěl jsem zdržovat, a tak říkám, že se obrátím na nějaké soukromé zařízení.
Jako první na mě vyskočila pražská UroKlinika. S odhodláním neustoupit jsem tam ihned zavolal a objednal se. Přišlo mi potvrzení, termín a jméno lékaře. Šlo o primáře Josefa Stolze. Doteď si vybavuji, že jsem si jeho jméno zadal a na Googlu se přede mnou objevil rok narození 1897.
Vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že jde o jmenovce. Jen jsem tak v duchu přemýšlel, jak takto starý člověk může ordinovat. No nic.
Krev?
Na prohlídku jsem se dostavil s optimistickou náladou a plný očekávání. MUDr. Stolz je vysoký člověk, robustní, s pevným stiskem i jasným pohledem do očí. Okamžitě mi byl sympatický. Následovala salva otázek, ze kterých vyplynulo, že mi nic nechybí, ničím netrpím, nikdy jsem nebyl na operaci a celkově se cítím dobře. Načež jsem svou „diagnózu“ podpořil žádostí o ultrazvukové vyšetření ledvin. Následovala otázka, jak to mám s krví v moči. „Žádná,“ odpovídám. Pan primář přimhouřil oči a jal se kontrolovat validitu odpovědi. Trval jsem na svém. „S ničím takovým jsem se nikdy nesetkal.“ Pokýval hlavou, asi mi nevěřil, a začal vyšetřovat.
Musel jsem donaha, jasně. Humor mě však neopustil. Prohodil jsem něco v tom duchu, že jsem si určitě někdy představoval sebe a další dva lidi v jedné místnosti, přičemž u toho budu mít kalhoty dole. Ale že mě nikdy nenapadlo, že se tato mnohými vysněná scéna odehraje v ordinaci za přítomnosti muže.
Na čtyři
Zdravotní sestra dělala, že nevnímá, a kvapně začala vyplňovat papíry. MUDr. Stolz se zatvářil nedůvěřivě, až podezíravě. Neřekl nic. Já už raději přestal vtipkovat a zaťal zuby.
Vyšetření proběhlo na výbornou. Nic se mi, co se urologie týká, nedělo. Závěrečná třešnička tak dorazila zcela nečekaně. „Tak, teď vám zkontroluji prostatu,“ pronesl lékař. Do té doby jsem netušil, co podobná věc obnáší. Teď už ano.
Kalhoty dolů, trenky taky, na čtyři… víc asi popisovat nemusím. Trvalo to opravdu jen jednu, možná dvě vteřiny, při kterých jsem si připadal dost zvláštně.
„Dobré,“ dozvěděl jsem se a výrazně se mi ulevilo. Ještě nyní slyším, jak primář sundává gumové rukavice a jak o sebe mlaskly.
Sečteno a podtrženo, má první návštěva urologa proběhla nad očekávání. Měl jsem sice trochu sevřené půlky (před i po), ovšem jistota zdraví byla a doposud je k nezaplacení.