OČIMA PACIENTŮ: Server SinMed.cz připravil sérii rozhovorů s lidmi, kteří podstoupili spíše choulostivá než bolestivá vyšetření. Co se mužského pohlaví týká, jedním z psychicky nejnáročnějších je boj s hemoroidy. Trápí a svědí.
foto: SinMed.cz/Čekárna, ilustrační foto
Přesto se řada mužů vydává k lékařům až na poslední chvíli.
Jedním z nich byl i Petr Vacek z Prahy 4. „Asi to máme v rodině, asi je to dědičné. Trpěli na to oba moji rodiče a posledních několik let také já. Nakonec jsem se rozhodl pro vyšetření, když už bylo pět minut pod dvanácté,“ svěřil se.
Kvůli maximální diskrétnosti a strachu zvolil privátní zařízení v centru hlavního města. „Bylo to pro mě doposud nejméně příjemné vyšetření. Hemoroidů jsem měl pět, ale nechal jsem si odstranit pouze dva. Prostě jsem to nezvládnul psychicky,“ svěřil se naší redakci.
Server SinMed.cz se proto rozhodl podobné vyšetření otestovat na vlastní kůži a podstoupit preventivní vyšetření. „Vás opravdu nic netrápí?“ zeptal se lékař, když jsme dorazili do jeho soukromé ordinace, o níž mluvil i čtenář Petr Vacek. „Netrápí. Chci jen podstoupit preventivní vyšetření,“ odpověděl jsem s úsměvem na tváři. Lékař mi vysvětlil, co všechno mě čeká a docela klidně při tom chodil po ordinaci, kde se nacházela provizorní šatna a polohovatelné lůžko, odpadkový koš, monitor.
V danou chvíli jsem netušil, co nastane.
Ano, do vás
Ale příliš jsem se nebál. Několikrát jsem byl ubezpečen, že prohlídka je bezbolestná. Úsměv z tváře mi zmizel v okamžiku, kdy se přede mnou objevil rektoskop. Přístroj k vyšetření konečníku vypadá jako protáhlá trubice. Každý si ho zřejmě dokáže představit, takže se u něj nebudu vůbec zdržovat. „To jako dovnitř?“ zeptal jsem se udiveně. „Ano, musím si to prohlédnout,“ reagoval lékař.
Na reportáž jsem v danou chvíli jaksi zapomněl. Říkal jsem si, jestli jsem se nezbláznil, ale nahlas nepromluvil. Ustoupit nešlo.
Následovalo nutné svléknutí, přesun na lehátko, příchod sestry a poloha (klečení), na jakou opravdu nejsem zvyklý. Vyšetření trvalo krátce a cítil jsem jen výrazný tlak v břiše. „Jsou tam!“ zaradoval se lékař.
Přese všechen klid mého organismu objevil hned několik vnitřních hemoroidů. „Co s nimi? Ven?“ vyzvídal. „Rozhodně. Když jsem tady,“ snažil jsem se působit jako vyrovnaný člověk. Sice svlečený a na čtyřech, ale co... Po pár minutách mi to už bylo jedno.
Pár minut a je to
Zručnost lékaře se ukázala jako brilantní a zákrok trval ani ne pět minut. Jistě, cítil jsem se u něho blbě, ale byl jsem vděčný, že jsem do zvládnul. Zbytek dne mě sice trochu bolelo břicho, ale nešlo o žádné „likvidační“ vyšetření.
„Víte, za mnou chodí do nemocnice lidi, kteří naletí na všelijaké přípravky. Nic podobného nezabírá. Vy jste přišel včas, proto jste o nich ani nevěděl,“ loučil se se mnou.
Já byl poněkud zkroucený a užuž se viděl jinde.
Shrnuto a podtrženo, odstranění hemoroidů je nepříjemné pouze psychicky, to je všechno.
Nic nebolí, nic netrvá a problému se zbavíte za pár minut. Teď už si samozřejmě s odstupem času připadám jako král, ale tehdy v ordinaci jsem připomínal spíš královnu. A to doslova...