Organizace HEALTHCARE INSTITUTE v listopadu uveřejnila výsledky ankety Nejlepší nemocnice roku 2025. Na prvním místě se umístila Nemocnice Strakonice a.s. Jejím jediným akcionářem je Jihočeský kraj.
foto: Nemocnice Strakonice / pro média/Nemocnice Strakonice a.s.
Server SinMed.cz neměl osobní zkušenost s uvedeným zdravotnickým zařízením, avšak během jednoho týdne se nám podařilo hovořit s dvaašedesátiletou paní Danou z Volyně. Právě na jejím příkladu můžeme reflektovat jeden z důvodů, díky kterému je Nemocnice Strakonice na špičce.
Paní Dana je aktuálně zdravá, ale prošla si řadou drobnějších zákroků v oblasti neurologie a interny. O nich má naše redakce povědomí, pro rozhovor nejsou podstatné.
„Část rodiny je v jižních Čechách a část na jihu Moravy. Jsem diabetik a zdravotní lapálie mám pravidelně. Bohužel. Díky tomu jsem prošla snad dvaceti nemocnicemi, kde se mi všude snažili pomoci. A kde mi vlastně všude pomohli. Držím se jejich rad, dbám na životosprávu, snažím se hodně chodit, když už nemohu běhat, snažím se jíst luštěniny, ryby, vyvarovat se tučného. To někdy bývá nejčastější problém,“ vysvětlila úvodem tato žena.
Nedám na ně dopustit
Do strakonické nemocnice ji přivedly problémy s dutinou břišní před necelým rokem. „A tam se ke mně chovali způsobem, jaký jsem za celý svůj život neviděla,“ uvedla dále.
Překvapením nebylo prostředí, čistota nebo případné nadstandardní služby, ale „obyčejný“ lidský přístup.
„Nebylo mi nic akutního, ale věděla jsem, že se možná nevyhnu operaci. Se žádankou jsem dorazila k ordinaci, počkala, až vyjde sestřička, dala jí ten papírek a čekala dál. Pozvali mě dovnitř do ordinace a tam se paní doktorka postavila a podala mi ruku,“ uvádí paní Dana s tím, že nataženou ruku od lékaře nikdy v minulosti nezažila.
„Nejenže mi podala ruku, ještě se usmála a představila. Totéž udělala její sestřička. Normálně mi došla slova. Posadila jsem se a nechápala, co se děje. V první chvíli na mě šly mrákoty, jestli mi snad nekondolují. Ne, ne. Obě mi následně vysvětlily, co mě čeká, co mi udělají. Prostě mě provedly celou anabází lékařských postupů. A já tam jenom seděla a nevěřícně poslouchala, že se ke mně někdo tak hezky chová. Nakonec se mě zeptaly, zda souhlasím s navrženým postupem. Ze mě v tu chvíli vypadlo jediné slovo: kdy?!“ zasmála se paní Dana, když nám barvitě, hlasitě a s roztaženými rukama naznačuje, jak šťastná byla.
Díky všem!
„Všechno navíc dopadlo na výbornou. Jsem doma ve Volyni a cítím se skvěle. Jediné, co je blbé, že si nepamatuju jméno paní doktorky. Každopádně všem ve strakonické nemocnici musím poděkovat zejména za lidský přístup k člověku, ne k pacientovi, ale k člověku,“ uzavřela paní Dana s tím, že se prvenství v uvedené anketě vůbec nediví.
„Nejsem jediná, kdo je chválí, my si to tak mezi sebou vždycky řekneme,“ doplnila úplným závěrem.