ROZHOVOR: Na začátku dubna jsme přinesli nelichotivou reportáž popisující stav pražské polikliniky v Palackého ulici. Kdo by ji neznal, nachází se v srdci Prahy. Několik členů naší redakci s ní má osobně zkušenost, ať už kvůli ORL nebo chirurgii.
foto: SinMed.cz/Poliklinka Palackého
Tamní lékaři na nás byli vždy hodní, ačkoli jejich čekárny praskaly ve švech. V době naší návštěvy, na konci března, však do hry vstoupil ještě jeden faktor. Vlastně jsme si ho dříve vůbec nepřipouštěli, a dokonce jsme o něm snad ani jednou nepsali. Hovoříme o zimě.
I když kalendář naznačoval začínající jaro, v Praze se tou dobou moc neprojevilo. Byla zima, sotva pár stupňů na nulou. Po vstupu do polikliniky nás proto zaskočil pracovník v tričku a kraťasech, který maloval chodbu.
Procházeli jsme jednotlivá zákoutí a všímali si detailů. Chlad jsme úplně nevnímali. Ve třetím patře jsme narazili na seniora, právě vycházel z ORL. Jako v minulosti tolikrát, i s ním jsme se dali do řeči. Bývalý trenér vzpírání žactva Bohemians, jak sám řekl, má dlouholeté potíže s ušima. Přikládá je právě sportu, který nemilosrdně poškozuje klouby i záda. O tom však náš rozhovor nebyl. Narovinu jsme mu řekli, že nás stav budovy děsí.
„A byli jste se podívat na Hagiboru?“ pobídl nás s odkazem na sportovní areál TJ Bohemians Praha. Odpověděli jsme, že byli. Je to dávno, ale pravdou zůstává, že budova kousek od Svobodné Evropy působí až stařečkovským dojmem. Jenomže nám šlo o polikliniku.
Nutné investice
„Zvyknete si. Zima je něco, co tělo potřebuje,“ upozornil nás šedesátník, který si nepřál zveřejnit své jméno právě s ohledem na místo společného setkání. „Chodím sem pravidelně. Vůbec jsem si nevšiml, jak to vlastně vypadá, poněvadž kromě polikliniky docházím do vinohradské nemocnice. Není v tom moc rozdílů,“ naznačil.
Do konverzace vzápětí vstoupil další muž. Také on přicházel po svých do třetího patra a jeho přítomnost jsme zaznamenávali hlavně kvůli hlasitému zadýchávání. „Zima je tedy pořádná,“ reagoval na náš dotaz.
Všichni tři jsme se společně začali otáčet a unisono hledat topení. Žádného jsme si každopádně nevšimli.
V poliklinice na území Jedničky jsme pobyli přibližně 45 minut. Silné stěny a neprostupnost světla udělaly své. Venku jsme si totiž připadali pomalu jako na jaře. Šlo o identický pocit, jaký míváme po odchodu z hokejových stadionů.
Zima a chlad jsou tak další věc, kterou chtě nechtě musíme přičíst na vrub už tak pošramocené budovy v centru našeho hlavního města.
Situace pochopitelně vyvolává otázky ohledně údržby a investic do veřejných zdravotnických zařízení v metropoli.