ROZHOVOR: Server SinMed.cz měl možnost hovořit s Karlem Syrovým, který se před několika měsíci ocitl na oddělení stomatochirurgie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN).
foto: SinMed.cz/Zubní křeslo
Byl zde hned několikrát poté, kdy mu byla na soukromé klinice Dent Medico vytrhnuta jedna stolička a on trpěl výraznými bolestmi. „V Dent Medico mi trhali stoličku asi půl hodiny. Všechno proběhlo dobře, ale bolest neustupovala. Tak jsem tam druhý den volal a oni mi právě doporučili VFN. To jsem ještě netušil, jak to tam vypadá,“ líčí s úsměvem na tváři náš čtenář.
Na Karlovo náměstí se podle vlastních slov vydal s velkým očekáváním, že ho bolest přejde. „Měl jsem chvíli problém se zorientovat v řadě odborných výrazů,“ říká.
Dodejme, že na stomatologické klinice VFN pacienti najdou oddělení maxilofaciální chirurgie, oddělení stomatochirurgie a ortodoncie, stejně jako oddělení dětské stomatologie, protetické a záchovné stomatologie nebo oddělení pro léčení nemocí parodontu.
Podlomená kolena
„Věděl jsem, že musím na chirurgii. Měl jsem oteklou pusu, takže mě hned nasměrovali. V čekárně nás bylo hodně a hned jsme se zapovídali. Každý líčil své trápení, já taky,“ vysvětluje Karel Syrový.
Největším překvapením pro něho byla samotná ordinace. „To byla veliká místnost, kde bylo mnoho křesel. Všechno bylo oddělené tenkou plentou. Doteď si pamatuji, jak křupaly některé zuby dalších pacientů. Ne, žádný křik, žádný pláč, ale jakmile jsem viděl ten veliký prostor a došlo mi, s čím jsou tam ostatní, trochu se mi podlomila kolena,“ uvádí dále.
Následná péče prý probíhala systematicky.
„Byl tam pan doktor, který hned poznal, oč jde. Dal mi do zubu takový drén a řekl mi, že by to mělo pomoci. Já jsem už v té době myslel, že mi praskne hlava, jak krutou bolestí jsem procházel. Drén jsem tam měl 24 hodin, další den jsem šel znovu na totéž oddělení, aby mi ho vyndali. Pak už mi začalo být lépe. Nedal bych na ně dopustit, ale znovu bych tam nešel, padla na mě deprese a obyčejný strach,“ podotýká náš čtenář.
Mocná psychika
Jeho velký dík patří nejen ošetřujícímu lékaři a sestře, ale také přednostovi, profesoru Renému Foltánovi.
„Myslím, že jsem se s ním bavil na chodbě, když jsem hledal ordinaci. Byl hrozně milý, empatický. Dost mi ta krátká konverzace pomohla,“ uzavírá náš čtenář.
Své zkušenosti se stomatologií celkově hodnotí jako kladné. „Vím, že se bojím. Snad každý se bojí zubaře. Ale je to hodně o přístupu pana doktora. Mě tam posadili, vysvětlili, co se děje, že šlo o velký zásah do čelisti, proto to bolí. Uklidnili mě, že nejde o nic život ohrožujícího. V tu chvíli bolest začala ustupovat. Psychika má hroznou moc. Akorát přiznávám, že jsem měl zavřené oči, když se přede mnou objevily kleště všech velikostí a slyšel jsem ty zákroky zpoza plenty,“ doplnil náš čtenář.