ROZHOVOR: Septoplastika je chirurgický zákrok, při kterém se narovnává vybočená nosní přepážka. Jde o velmi častý problém s jasným řešením. U pacientů dochází k odstranění častých zánětů nosních dutin i chronické rýmy, ke zlepšení dýchání, ale především spánku.
foto: SinMed.cz/Pacientka po zákroku
Právě o tom měla redakce serveru SinMed.cz možnost hovořit s paní Karolínou (40), která septoplastiku podstoupila v pražské Nemocnici Na Homolce. „K lékaři mě přivedly právě potíže se spánkem. Pár dnů je člověk zvládne, ale dlouhodobá nespavost je něco, co bych si nechtěla zopakovat. U mě to navíc byly měsíce. Bylo to vyčerpávající a vysilující jak po fyzické, tak po psychické stránce,“ řekla tato učitelka naší redakci.
S prosbou o řešení svého problému skončila na ORL uvedené nemocnice.
„Lékař se mi podíval do nosu a řekl mi, že mám nejen vybočenou nosní přepážku, ale také zduřelé sliznice,“ vypráví pacientka. Jejím ošetřujícím lékařem na Oddělení otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku byl Joseph Traboulsi.
Bolest rychle odcházela
„Byl hrozně pečlivý, milý, vstřícný. Všechno mi do detailu vysvětlil. Několikrát mi řekl, že se nemusím ničeho bát. Že sice ucítím po operaci bolest, ale všechno ostatní už bude jenom lepší. Měl naprostou pravdu,“ líčí dále naše čtenářka s tím, že není den, kdy by si na lékaře i tamní personál nevzpomněla.
„Po jeho kontrole jsem šla ještě na CT, kde zjistili, jak přesně to uvnitř mého nosu funguje, co jsem tak pochopila. Následovala krátká příprava a já se potom ocitla na místním lůžkovém oddělení,“ říká dále paní Karolína.
Přípravu na operaci si už tolik nevybavuje. Každopádně všechno proběhlo podle plánu a bez sebemenších komplikací. „Když jsem se probudila, trochu jsem se vylekala. Měla jsem v nose tampóny a přes noc musela dýchat ústy. Mám s tím problém, takže na to si pamatuji. Pak mi je vyndali, což nechci příliš rozebírat. Každý si umí představit, co z člověka vychází… V nemocnici jsem nakonec strávila asi tři dny, než mě v pořádku pustili domů,“ konstatuje.
Dodnes děkuji
Následovala řada kontrol. Pacientka docházela do nemocnice obden a s každou další návštěvou se cítila lépe.
„Hrozně, hrozně to pomohlo. Ani se přesně nedá vylíčit pocit, kdy jsem opravdu usnula a tvrdě spala, aniž bych se budila a musela si něco stříkat do nosu. Když jsem byla po operaci a trochu to přicházelo k sobě, stačilo požádat sestřičku a do kapaček jsem dostala analgetika. Jistě, bolest cítíte, jenže mě držela nad vodou vidina klidného spánku. Potlačila všechno ostatní,“ uzavírá paní Karolína.
Její pocity jsou prý pouze dobré. Ve zlém nevzpomíná na nic. Všem váhajícím pacientům, kteří mají podobné problémy, pak vzkazuje: „Nebojte se. Jde o pár nepříjemných dnů, po kterých už zažijete bezproblémové stavy, klidné dýchání a pořádek v hlavě. Mně na Homolce pomohli obrovským způsobem a dodnes jsem jim vděčná.“