REPORTÁŽ: Je pátek 2. ledna těsně po obědě a server SinMed.cz vyráží do několika pražských lékáren. Začínáme na Vinohradské třídě, konkrétně v jedné z poboček BENU v obchodním centru na Floře. Ačkoli je konec týdne a provoz je vyloženě minimální, uvnitř se tvoří dlouhé fronty.
foto: SinMed.cz/Lékárna Benu
„Ještě si budete přát něco?“ ptá se lékárnice starší paní. Ta přibližuje lístek k očím a žádá vitamíny. „Jaké? C?“ zazní zpoza bílého pultu. „Ano, to bych ráda,“ odpovídá žena. Dostává balení, platí kartou a žádá lékárnici, aby za ni vyplnila PIN, protože špatně vidí.
V další frontě stojí rodina, její diagnózu by odhadl i laik: všichni kašlou. „Bohužel jsem musel do práce. Silvestr jsem prožil u sousedů, večer se mi udělalo špatně, takže jsem odešel těsně před půlnocí a spal 15 hodin v kuse. Jsem řidič a už 2. ledna jsem byl celý den v autě. Děti to chytily ode mě,“ vysvětluje muž, který vzápětí dostává několik krabiček s léky a radu navíc: „Dojděte si k panu doktorovi, hlavně kvůli dětem.“ Muž kývá hlavou, žena balí léky a vitamíny do tašky, děkuje a odchází.
Podobné příběhy jsme slyšeli během půl hodiny mnohokrát. Téměř všichni sháněli něco na posílení imunity nebo na zmírnění příznaků virózy, kašel, zvýšenou teplotu, bolesti svalů a kloubů.
Plno bylo všude
„Nepočítali jsme, že bude takový nával, lidé chodí od rána. Snažíme se pomoci, jak je to v našich silách,“ říká jedna z lékárnic, která se během naší návštěvy prakticky nezastaví.
Stejný obraz jsme sledovali v lékárnách Dr. Max na Vinohradech, EUC v Malešicích a Pharmacentru v DBK na Budějovické.
Největším zážitkem však byla lékárna ve Fakultní Thomayerově nemocnici, kam jsme dorazili až na závěr pátečního putování. Příjezd z Vinohrad byl klidný a nezabral ani dvacet minut, v pracovním týdnu zcela nemyslitelné.
V nemocnici panoval čilý ruch. Oproti ostatním lékárnám sem lidé nepřicházeli jen pro léky, viděli jsme i krvácející děti a seniory, jejichž masti vyžadovaly speciální přípravu.
Ještě chlebíček
Zhruba 80letá paní Anna u východu prozradila, že sem chodí téměř půl století: „Jsou vždy hodně milí a ochotní, sice se tu někdy dlouho čeká, ale kam bych já, stará ženská, spěchala.“
Když jsme si mysleli, že se rozloučíme, doporučila návštěvu místních lahůdek: „Jdu si pro chlebíček,“ překvapila velmi vitální dáma.
V pátek jsme navštívili celkem pět lékáren a ve všech bylo plno. Nejčastějšími příznaky byly kašel, únava a probíhající viróza.
Nejvíce nás však překvapila míra klidu a rozvahy, s jakou se lékárnice bavily se všemi nemocnými, a jejich ochota pomoci.