ROZHOVOR: Server SinMed.cz hovořil s panem Danem (41), který trpí iatrofobií, až nepřekonatelným strachem z lékařů, nemocnic, lékařských zákroků či nemocí. Tento stav ho provází už několik let a naší redakci popsal, jak se s ním žije.
foto: SinMed.cz/Pan Dan
Pan Dan si přál zůstat anonymní a nezveřejnit svou tvář, protože je podle svých slov zejména v práci vystaven posměškům.
„Jsem fanouškem Pevnosti Boyard, někteří soutěžící jsou na tom podobně,“ říká při setkání v lednu na terase vinohradské redakce. Pan Dan se rozhlíží kolem, jeho zrak přeskakuje mezi Fakultní nemocnicí Královské Vinohrady a olšanskými hřbitovy. „Dal bych přednost hřbitovům,“ zasměje se. „Když vidím nemocnici, hned se mi sevře žaludek, mám mrazení v zádech, dokonce i špatně stojím, hodně blbě se mi to popisuje, ale jsem rád, že o tom alespoň někomu mohu říct víc,“ svěřuje se.
„Chodím na sezení, na terapie, abych se strachu zbavil. Terapeut doporučil expozici, postupné vystavování strachu. Stejně jako v soutěži Boyard, kde lidem dávali do rukou pavouky a hady, kterých se báli,“ vysvětluje.
Svůj strach si poprvé uvědomil před pěti lety během chřipky.
Začalo to u zubaře
„Nemohl jsem vůbec dojít k lékaři. Neměl jsem sice žádné zásadní problémy, ale matka mi poradila vyšetření. Vyšel jsem z domu, stál před poliklinikou a vůbec jsem se nebyl schopný pohnout. Přimrznul jsem k zemi, bylo to strašně nepříjemné. Začal jsem hledat, co se stalo, až jsem zjistil, jak se můj strach, má fobie jmenuje. A že nejsem jediný, kdo jí trpí.“
Když se prý někde mluvilo o operacích či nemocích, měl problém zapojit se do konverzace: „Nejsem magor, jen mi to dělá potíže. Když vím, že musím k zubaři, týden před kontrolou špatně spím a jím.“ Podle něj právě zubní křeslo spustilo rozvoj jeho fobie: „Vraceli jsme se s terapeutem hlouběji a objevili první zkušenost, šlo o prohlídku dětského chrupu. Pan doktor měl tehdy krev na oblečení. Pořád mám ten obraz v hlavě.“
Přesto se snaží strachy překonávat: „Jdu na to postupně. Není to snadné. V práci se mi lidé smáli, když jsem vysvětloval, že jde o náročný stav. Dělali si ze mě legraci, že jsem hypochondr, to nejsem. Jen se bojím doktorů a nemocničních prostředí, víc nic. Vím, že to časem zvládnu, ale cesta je dlouhá.“
Druhá část rozhovoru se zaměří na jeho každodenní návyky. Pan Dan totiž „našel“ způsob, jak se uklidnit a udržovat zdravý životní styl, pravidelně užívá vitaminy a potravinové doplňky, přičemž měsíčně za ně utratí až 6 tisíc korun.