ROZHOVOR: Naše redakce opakovaně zdůrazňuje, že při návštěvách nemocnic pravidelně hovoříme i s pacienty. Jejich příběhy přitom překvapivě nebývají smutné, spíše naopak. Zejména starší lidé líčí své zdravotní potíže jako přirozenou součást života. Často nám ukazují bloky, do nichž si pečlivě zapisují, co je kdy bolelo, jak se cítili nebo co jedli. Pro o několik generací mladšího novináře jde o cennou inspiraci do budoucna.
foto: SinMed.cz/FN Motol
Ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady jsme na Interní hematologické klinice profesora Tomáše Kozáka narazili na muže v tričku a kraťasech. Dodejme, že ve druhé polovině března bylo sotva sedm stupňů Celsia a venku foukal studený vítr. Na zádech měl batoh, a když si všiml, že fotíme informační cedule, dal se s námi do řeči.
Vysvětlili jsme mu důvod naší návštěvy, on nám na oplátku popsal svůj vztah ke zdravému životnímu stylu. „Jednou jsem šel na odběry krve a spletl jsem si nemocnice. Místo do Motola jsem dorazil sem na Vinohrady. Tak jsem se otočil a vyrazil správným směrem,“ uvedl s klidem.
Zeptali jsme se, jak dlouho jel. „Ne, vy mi nerozumíte. Já nikam nejel, šel jsem pěšky,“ pousmál se.
Pěšky
V hlavě se nám okamžitě promítla mapa Prahy: od Náměstí Míru přes Karlovo náměstí, Anděl, Plzeňskou do areálu Fakultní nemocnice Motol.
„Ano, v krátkosti: Náměstí Míru, Karlovo náměstí, Anděl, Plzeňskou na Košíře a pak už Motol. Trvalo mi to přesně 155 minut,“ doplnil.
Když viděl náš údiv, přidal i širší kontext. „Jako malý jsem miloval orientační běh, k tomu jsem plaval. Pak mě na čas vyřadil poraněný meniskus. Postupně jsem se ale naučil chodit, a dnes chodím opravdu hodně. Nejsem odpůrce aut, jen mám rád pohyb. Denně ujdu až 35 tisíc kroků,“ vysvětlil.
To v přepočtu znamená i více než 25 kilometrů denně. „Není to tolik, jak se zdá. Do práce a z práce chodím pěšky, to je zhruba 18 kilometrů. Když chci přidat, vezmu to oklikou. Bydlím na Kubáni a pracuji v Bohnicích,“ dodal.
Chůzi považuje za naprosto zásadní pro lidské zdraví.
Dětem chybí pohyb
„Bez pohybu si život neumím představit. V zimě běžkuju. Nedávno jsem byl na Černé hoře v Janských Lázních a potkal tam hokejisty z Hradce Králové, kteří se připravovali na play-off. Bylo obdivuhodné sledovat, jak zvládají náročný terén,“ řekl.
Server SinMed.cz tuto informaci ověřil, hráči Mountfield HK skutečně absolvovali přípravu v Krkonoších, včetně výšlapů na Černou horu.
Petr Jarošík přitom nikoho nesoudí. „Dospělí si žijí po svém. Horší je to u dětí, ty se hýbou čím dál méně,“ poznamenal.
A proč vlastně dorazil do vinohradské nemocnice? Odpověď byla stručná: „Prevence. Jak jinak.“