Můj boj se spánkovou apnoe

Nemusím si představovat, jaké to je, když tělo během noci bojuje o každý lok vzduchu, zatímco si člověk marně snaží odpočinout. Já to zažil. Velmi pravděpodobně stačí pořídit si oboustrannou plicní embolii v kombinaci s astmatem. A problém je na světě.

Další argumenty lékařů, že má člověk zhubnout a být aktivní, se jakžtakž snažím dodržovat. Spánková apnoe totiž není jen trápením samotného lapače dechu. Pokud navíc sdílíte lože se svou drahou polovinou, nevyspí se dobře ani ona.

Příčinou nejsou jen zvukové efekty při lapání po dechu, které byly v mém případě zřejmě velmi hlučné. Funguje i obyčejný lidský strach o toho druhého. U mě trvalo poměrně dlouho, než jsem se odhodlal k lékařům, protože jsem situaci stále zlehčoval. První měření po návštěvě plicní ordinace už ale nešlo okecat. S odstupem času jsem rád, že jsem se odhodlal, i když jsem tehdy netušil, co mě ještě čeká.

Po první návštěvě spánkové laboratoře jsem byl rád, že pro mě přijela švagrová a odvezla mě autem domů. Riskovat cestu MHD se prý nevyplácí, varovaly mě pracovnice laboratoře. Byl jsem totiž zadrátovaný od hlavy až kamsi směrem k plicím, olepený čidly, aby bylo možné mnohem podrobněji zjistit, jak na tom moje dýchání je. Ukázalo se, že opravdu dost špatně.

Druhá etapa spočívala v tom, že se člověk musí naučit používat podpůrný přístroj, který vás bez vzduchu nenechá.

Zvyknul jsem si

Nasazená maska je takzvaně „o zvyku“, navíc existuje více typů, aby si člověk mohl vyzkoušet tu nejvhodnější. Také jsem zkoušel a na jednu si bez problémů zvykl. Mechanická pomoc bez další medikace mi maximálně vyhovuje.

Musím se přiznat, že mě trochu vylekal nedávný text na SinMed.cz o experimentech s antiepileptikem na spánkovou apnoe. Asi nelze říct, že všichni lidé, kteří využívají služeb motorového dýchacího kamaráda, jsou zároveň polymorbidními pacienty jako já. Představa, že bych měl do pravidelného pilulkového jídelníčku zařadit ještě antiepileptika, měe poněkud vyděsila. Zvlášť tehdy, když vývoj masek stále pokračuje a zvyšuje komfort pacientů, což jsem ocenil i já.

Znám hodně pacientů, kteří měli s používáním masky problémy, a jejich pocity jsou podobné. Ani spotřeba elektřiny není tak zásadní drama, jak se jeden z nich domníval. Dokonce pokud by si člověk chtěl požádat o příspěvek, může uspět. Schválen byl už za Fialovy vlády pro plicní ventilace. Pacienti závislí na domácí podpoře dýchání, kam patří i CPAP při spánkové apnoe, mohou žádat o sociální příspěvek až 2 900 korun měsíčně na úhradu zvýšených nákladů za elektrickou energii.

Každopádně jsem rád, že naši lékaři nejsou zatím příliš nakloněni používání antiepileptik pro nás pacienty…