ROZHOVOR: Server SinMed.cz měl v únoru možnost hovořit s panem Pavlem (70), mužem, který celý život zasvětil péči o koně a jejich chovu. Barvitě vypráví o úspěších několika generací žokejů a jezdců, jako jsou Josef Váňa, Kamil Papoušek, Václav Chaloupka, Jan Faltejsek nebo Filip Minařík. Většinu zná osobně.
foto: SinMed.cz/Koně, ilustrační foto
Velmi hezky mluvil také o Anně Kellnerové.
„Anička jezdí od mala. Není to žádný módní trend, výstřelek. Je to šikovná a oddaná dívka. Tím, z jaké rodiny pochází, je na ni hodně vidět, což koním stoprocentně pomáhá,“ říká pan Pavel. „Nebýt jí, určitě bych nikdy nepřijel do Prahy na závody (šlo o Global Champions Prague Playoffs, pozn. red.), protože by je nikdo neuspořádal.“
Protože se pan Pavel stará také o koně známých osobností, své příjmení zveřejňovat nechce. „Jestli je někdo slavný, nebo ne, nehraje roli. Pomáhat se musí,“ usmívá se.
Hlavním tématem rozhovoru však nebyl parkur ani Velká pardubická, ale jeho zdravotní stav. Na panu Pavlovi je patrné, že aktuálně trpí. „Koleno, rameno, záda. Je jedno, jestli je noc, poledne nebo ráno. Pořád mě něco bolí,“ svěřuje se. Přesný výčet zranění prý dohromady nedá, ta zásadní si ale pamatuje. „Páteř mám operovanou opakovaně, mám ji sešroubovanou. Doktor říkal, že bych měl podstoupit ještě minimálně dva zákroky. Mluvil o zúženém míšním kanálku, odkud vystřeluje bolest. Nechci, už ne,“ říká.
Kůň trpět nesmí
Nejde přitom ani tak o samotnou operaci jako o náročnou rehabilitaci.
„Musíte hned cvičit, to beru. Jenže pak trávíte týdny v lázních. Nemůžu si dovolit vypadnout ze stájí kvůli rehabilitaci. Kousnu se, překonám bolest a funguju,“ říká koňák tělem i duší. Operace páteře jsou jen částí jeho zranění. „Koleno, rameno, otřesy mozku, zlomené prsty, pohmožděná žebra,“ vyjmenovává.
Celkem prodělal kolem stovky úrazů a devět operací. „Možná jsem na nějakou zapomněl, splývá to. Horší je, že se bolest vrací, i když už nejezdím. Věnuji se stájím, koním a klientům. Do sedla se dostanu málokdy,“ dodává.
České zdravotnictví si přesto pochvaluje. „Musím vyzdvihnout všechny doktory i rehabilitační sestry. Jenom čekání je někdy v řádech měsíců. Zažil jsem pády v Německu, kde je nejen jazyková bariéra, ale i tvrdé platební podmínky. Řada jezdců dřív na Západ kvůli pojištění nechtěla jezdit, báli se, že by neměli na léčbu,“ říká.
Přestože je bolest stálá a v mnohém ho ubíjí, neměnil by. „Koně jsou můj život. Když trpí člověk, dojde si k lékaři, dostane léky nebo injekci. Ale vidět trpět koně, to nedokážu,“ uzavírá bodrý muž.