POSLEDNÍ DNY SLAVNÝCH: Buřič, anarchista, alkoholik… Vždy byl nekonvenční, nahlas říkal, co si myslí, a kritiku za to sklízel celý život.
foto: Se svolením České televize./Martin Štěpánek v dokumentu z roku 1997 Potomci slavných.
Mohl být stejně slavný jako jeho otec, legendární bard Národního divadla Zdeněk Štěpánek. Jeho starší syn Martin na jevišti exceloval, dobře ho znali a milovali televizní i filmoví diváci. Pak ale otočil kormidlo jiným směrem a roli zřejmě sehrála i marná snaha vyhrát nad démonem alkoholem.
Emigrace místo pokory
Ještě před maturitou nevěděl, co vlastně chce. Nejprve se zapsal na medicínu, až pak přešel na DAMU. A diplom dostal až po návratu z exilu. Hrál už během studia, od června 1968 byl členem činohry Národního divadla. V roce 1973 ale dostal výpověď z politických důvodů a po třech letech se historie opakovala v Činoherním klubu. Angažmá sice našel v Divadle na Vinohradech, když ale dostal v roce 1981 ultimátum: buď kandidatura na členství v KSČ, nebo výpověď, rozhodl se raději emigrovat.
A díla, v nichž se do té doby objevil, se vzápětí kvůli tomu ocitla až na výjimky na indexu.
V Rakousku i Německu hrál v divadle, pak začal navíc pracovat jako hlasatel a politický komentátor rádia Svobodná Evropa. Po návratu spolupracoval jako novinář s různými periodiky, vrátil se i k herectví, volné chvíle věnoval olejomalbě a krátce vstoupil i do politiky, nejprve jako ministr kultury ve vládě Mirka Topolánka, poté jako jeho poradce.
Svobodný zednář
Nikdy se netajil tím, že je svobodný zednář, tvrdil, že je konzervativec, který uznává řád a nesnáší anarchii. Přesto se nakonec řádu vymknul. Rád se zaobíral filozofickými otázkami o existenci lidstva, možná, že spíš hledal názor na existenci svou.
Přestože byl sečtělý a vzdělaný, média o něm nejvíc psala v souvislosti s alkoholem, nekompetentností či pochybami o jeho intelektuální zdatnosti. Poté, co v roce 2001 prohlásil během televizní krize, že jde všem jenom o peníze, zavalila ho další vlna zákazů. Už zase marně hledal práci, pil čím dál víc.
Operaci krku zvládl, chemoterapii odmítl. S nemocí bojoval čtyři roky. Ve čtvrtek 16. září 2010 večer své trápení dobrovolně ukončil v bytě na Vinohradech jediným výstřelem z legálně držené zbraně. Jeho žena Jaroslava sice hned volala záchranku, pomoci mu už nebylo. Byl totiž vždycky dobrý střelec.
„Žil jako kapitán svého života a zemřel jako kapitán svého života,“ řekl o něm přítel ze Svobodné Evropy Jefim Fištejn.
(zdroje: Wikipedie, ČSFD, FDB, Česká televize, Český rozhlas, Národní divadlo, David Laňka: Štěpánkovi: Zdeněk, Jana, Martin a Petr v divadle, filmu, v životě…)
|
Adina Janovská se narodila do rodiny, která po několik generací zasvětila své životy novinám a knihám. Patřila do zakládající redaktorské patnáctky deníku Blesk. Přes zahraniční rubriky dalších deníků se postupně propracovala až do vydavatelství, kde jako šéfredaktorka stála u zrodu nejúspěšnějšího českého společenského týdeníku Rytmus života.
Následně se zaměřila na oblast společnosti a showbyznysu v denících, přílohách i časopisech. Podílela se také na svého druhu jedinečném společenském projektu s celostátní televizní premiérou, včetně scénáře, který vedl k řadě úspěšných seriálových večerů.
Později pracovala na různých projektech pro televize Nova a Prima, mimo jiné i na populární reality show VyVolení. V posledních letech se věnuje především komentářům, postřehům a zákulisním pohledům na životy slavných osobností pro server Krajské Listy.
Pro server SinMed.cz připravila sérii textů mapujících poslední okamžiky slavných osobností. Redakce si je totiž vědoma, že k tématu zdravotnictví a zdraví neoddělitelně patří i otázka umírání a smrti.
|
