Mám řadu známých mezi lidmi z tajných služeb i z většiny policejních útvarů. Známe se dlouhá léta a za tu dobu jsme sdíleli i kus osobního života. Tentokrát zůstanu u obecnější roviny, protože se v posledních týdnech sešlo několik okolností, které stojí za zamyšlení. Nabídnu příběh tří kamarádů.
foto: SinMed.cz/Převoz pacienta
Nezáleží na tom, co dělali nebo dělají dnes. Podstatné je, že všechny tři aktuálně sužuje silná bolest páteře.
U prvního došla situace tak daleko, že jeho manželka napsala dopis řediteli nemocnice. Viděl jsem ho, četl jsem ho. Nemohu citovat, jen parafrázovat. Zdůraznila, že si vlastně nestěžuje, spíše vyjadřuje obavu. Ptala se, jak je možné, že její muž (agent) čeká měsíce na odborné vyšetření poté, co prakticky celý život zasvětil ochraně státu. To podtrhuji. Dotyčný bojuje s vážnou neurologickou bolestí.
Druhé dva případy jsou podobné, jen jejich aktéři jsou o poznání mladší. Jeden mi volal s otázkou, zda nevím o pracovišti, kde by ho vzali na vyšetření páteře, sotva se ohnul. Dostal doporučení, obvolal ordinace a nakonec se dostal na magnetickou rezonanci. Odložil titul i postavení, neoháněl se známostmi. Pokorně vyslechl ortel: operace. Volal mi bezprostředně poté. Adrenalin na chvíli přebil bolest, děkoval, že vyšetření proběhlo hladce. Já byl rád za něj. Háček přišel u termínu. Na zákrok si počká nejméně čtyři měsíce, pokud vše půjde dobře. „Honzo, nevím, jestli to vydržím. Mám zakázané prudké pohyby, ale víš sám, že to neuhlídáš,“ dodal. Jeho trápení pokračuje.
A pak je tu třetí příběh, neméně tíživý. Volal mi kamarád, bývalý kriminalista. Mluvili jsme o něčem jiném, když zmínil společného známého. I ten trpí bolestí zad a nedařilo se mu zajistit magnetickou rezonanci dříve než za několik měsíců. Nakonec ji přece jen absolvoval. Jenže nevěděl, kdo mu vysvětlí, co snímky ukazují. Nemá svého neurologa ani neurochirurga. Jde o člověka se zkušenostmi ze zahraničí, kam byl vyslán českou „firmou“. A tak můj kamarád, bývalý policista, vzal CD se snímky a jel přes půl republiky za lékařem, který si našel čas a vše prošel. Verdikt byl jasný: operace, výhřez 9-11 milimetrů. I třetí známý čeká na termín, nad jehož délkou se raději nepozastavuji. Také on se musí vyvarovat prudkých pohybů.
Proč o tom píšu?
To, že mě lékařka vinohradské polikliniky odbyla, že nejsem její pacient, jsem zkousl přímo na místě (šlo o ječné zrno a vyšetření trvající tak deset vteřin). A obratem vyřešil jinde.
Jenže tihle tři kamarádi neznají desítky odborníků, neměli čas budovat vztahy. Svůj život věnovali ochraně České republiky a ta jim dnes pomoc vrací tak, že před nimi zavírá dveře.
Ani jeden z nich, to chci zdůraznit, si nikde nestěžoval. U prvního to za něj pouze udělala manželka. Počítám, že dotyčný důstojník o dopisu doteď nemá tušení.