PŘÍBĚH: „Je dobře, že jste přišla,“ slyšela moje sestra krátce po sedmé hodině ranní, když zkroucená bolestí dorazila na chirurgickou ambulanci. „Hlavně se to nesnažte léčit doma. Podle toho, jak to vypadá, by to mohla být i zlomenina,“ dodala lékařka a stáhla si na nos brýle.
foto: SinMed.cz/Bolavý malíček
To jsme ale už byli téměř na konci příběhu. Pro jeho začátek se musíme vrátit o necelý den zpět.
Bytem se tehdy rozezněly hlasité nadávky. Tentokrát za nimi nestál zamrzlý počítač ani nečekaná návštěva sršně v obýváku. Sestra spěchala k telefonu a cestou si ukopla malíček o kus nábytku, konkrétně o postel.
Rodiče ji uklidnili, ona sáhla do mrazáku pro led, naplnila jím sáček a přiložila ho na bolavý prst. Jako bývalá sportovkyně podobné úrazy znala. Večer dokonce vyrazila na cvičení do fitness centra.
Když se vrátila domů, její chůze už byla výrazně nejistější. Malíček bolel čím dál víc, začal otékat a měnit barvu.
„Uvidíme do rána,“ prohlásila překvapivě klidně. Nebyla to odvaha, ale zkušenost. Ukopnutý malíček zažila několikrát při pozemním hokeji i volejbalu.
Au
Jenže v noci ji bolest opakovaně budila. Led nepomáhal, domácí rady také ne. Když krátce po páté ráno začala v telefonu hledat nejbližší otevřenou chirurgii, bylo jasné, že návštěva lékaře je nevyhnutelná.
Vyrazili jsme na místní PoliklinikuBudějovická (MEDICON). Přestože byl pátek ráno, čekárna rozhodně nezela prázdnotou. Naopak. Čekání však sestru uklidnilo. Věděla, že pomoc je na dosah a že jí snad nic nepřekazí plánovaný víkendový sraz se spolužáky.
Lékařka se nejprve podivila, proč přicházíme dva. Vrávoravá chůze sestry jí odpověděla dřív, než jsme stačili cokoli vysvětlit.
„Tak ukažte,“ vyzvala ji.
Po krátkém vyšetření přišla úleva. „Zlomené to není.“ Následující verdikt zněl jasně: klidový režim, volnější obuv a několik dní opatrnosti. Pak se lékařka zadívala do dokumentace a usmála se.
„To jste vy? Já si to myslela. Vy už jste přece jednou měla zlomený malíček, že?“
Druhá noha zažila totéž
Sestra přikývla. „Ano, ale na druhé noze.“
Protože jsem nechtěl působit jen jako pasivní doprovod, zmínil jsem práci pro zdravotnický server SinMed.cz a zeptal se, jak se vlastně zlomený malíček léčí.
Odpověď sestry byla stručná. V našem případě žádná sádra. Většinou stačí fixace poraněného prstu k sousednímu, klid a čas. Pak následovalo důrazné varování, aby lidé podobné úrazy neřešili podle rad z internetu, sociálních sítí nebo umělé inteligence. Podobný postup se dočtete i v odbornách lékařských materiálech, například v textech 1. Lékařské fakulty UK.
Vyšetření, na které se sestra psychicky připravovala téměř celý den, nakonec trvalo jen několik minut. Otok začal postupně ustupovat. Já si přesto doma cvičně vyzkoušel i praktickou část léčby, obvazem jsem připevnil poraněný malíček k vedlejšímu prstu.
Poznámky o tom, že se kvůli obvazu nevejde do svých oblíbených balerínek, jsem jako vždy přešel bez komentáře.
Zajímavé bylo i to, že než jsem nohu vyfotil pro potřeby tohoto článku, stihla si nalakovat nehty.