PŘÍBĚH: Asi 35 let jsem neměl žádné problémy s uchem ani se sluchem. Pokud ano, byly natolik nepatrné, že jsem je zapomněl. Až koncem letošního února, v neděli, jsem při koupeli zjistil, že neslyším. Nic jsem neřešil a začal jsem zkoušet vodu z ucha dostat pomocí klasické tyčinky s vatou na konci. Tyčinku jsem krátce předtím náhodou koupil v balení v dm drogerii, byla v akci a byla špatná, jakoby si člověk do ucha bodl nůž. Prostě málo vaty. Hrůza.
foto: SinMed.cz/ORL
Neděli jsem každopádně přežil. Snažil jsem se dokonce skákat na levé noze, protože šlo o levé ucho. Zkoušel jsem do něj strkat papírové kapesníky, úzké ruličky papíru a další věci, jenomže vůbec nic nepomáhalo. Nabyl jsem přesvědčení, že to odejde samo, jak to samo přišlo.
V noci na pondělí mě nic nebudilo, ale ráno jsem byl na levé ucho téměř hluchý. Během dne jsem si podvědomě sahal do ucha, úleva se však nedostavovala a zdálo se mi, že stav je spíše horší. Ve středu ráno se situace nezlepšila, pouze se přidala bolest hlavy. Tehdy mi došlo, že můj úterní experiment s vodou nevyšel.
Všechno přitom začalo nevinně, několika „osvědčenými“ babskými radami, že když mám v uchu špunt, tak se prý odstraňuje proudem prudké vody (nebo heřmánkem, kapkami a tak podobně…).
Babské rady nechte spát
Neváhal jsem ani vteřinu: vlezl jsem do vany a díky nastavitelné hlavici sprchy nasměroval na ucho úzký, ale extrémně silný proud vody. Otočil zprudka kohoutek a čekal. Úleva? Žádná. Bolest? Ano. Pořádná. Sáhl jsem proto znovu po nekvalitních tyčinkách z dm drogerie a pokračoval v „čištění“ zalehlého ucha. Jasně, úplně zbytečně.
Další den, ve středu, jsem vše líčil lékařce ORL. „Cože jste udělal?“ zůstala chvíli zaražená. Původní termín vyšetření byl až v polovině března. Poděkoval jsem a hledal jinde. Nakonec jsem měl štěstí, už v pátek po ránu mě čekala MUDr. Jana Egertová z ambulance pro choroby ušní, nosní, krční pro děti a dospělé.
Do její ordinace jsem dorazil přesně 20 hodin po vytržení osmičky a přišel na řadu prakticky hned. Lékařce stačil letmý pohled, aby konstatovala: máte v uchu špunt. O své předešlé peripetii jsem jí nechtěl moc vyprávět, aby mě rovnou neposlala na nedalekou psychiatrii. Prohlédla mi obě uši. Vyšetřila, vyčistila, vysvětlila. Úleva byla okamžitá, stejně jako moje radost a dík, který jsem vyjádřil spolu s bonboniérou.
Radím proto všem: se zalehlým uchem si rozhodně nezahrávejte, jako jsem to podstoupil já. Bolest z domácího experimentování za nic nestojí.