ROZHOVOR: Do Jaroměře přijíždíme za mírně zataženého nebe. Doprava houstne, kolony aut se vlečou městem a ozývá se troubení. Po zhruba půlhodině nacházíme cíl naší návštěvy, místní nemocnici a léčebnu dlouhodobě nemocných. Areál na nás působí poněkud tísnivě. Fasády některých budov jsou oprýskané a poznamenané časem, místy prodřené trávníky připomínají rozcuchanou hlavu Štětináče z Bratrstva kočičí pracky. Několik cedulí nese stopy rzi a někde okna dokonce nahrazují cihly.
foto: SinMed.cz/Nemocnice Jaroměř, LDN
Přesto tu nacházíme i příjemnější zákoutí. Sympaticky působí menší jezírko, květiny a altán. Velmi dobře vypadá také budova veterinární kliniky, která je součástí areálu. Vnitřní prostory zdravotnického zařízení už pak působí mnohem útulněji než okolní exteriéry.
Po prohlídce a fotografování dostáváme možnost pohovořit si s asi padesátiletou ženou. Přichází s vážným výrazem, který v první chvíli nevěstí nic dobrého. Nakonec se ale ukazuje, že její blízká osoba, která je zde po úrazu hospitalizována, je v pořádku. Starosti jí momentálně přidělává spíše porouchané auto.
„O víkendu jsme chtěli jet do Valů na trhy, teď nevím, jestli to vyjde,“ říká s úsměvem, když vysvětlujeme důvod našeho zájmu.
Přestože s novinářem nikdy předtím nemluvila, rozpovídá se velmi otevřeně. „Vidíte sami, že je to tu staré. Ale to není problém personálu. Ten je absolutně fantastický. Sestřičky mají můj obrovský obdiv,“ vzkazuje zaměstnancům zařízení.
CELOP
Podle jejích slov zde pacienti zůstávají různě dlouho, často i několik měsíců. „My jsme spokojení. Je pravda, že mnohem lépe vypadá CELOP, tedy Centrum lůžkové ošetřovatelské péče ve Dvoře Králové nad Labem. Byli jsme se tam podívat, prostředí je opravdu krásné, jen jde o soukromé zařízení,“ vysvětluje.
Chvíli stojíme před postaršími budovami jaroměřské LDN a mlčíme. „Kdo ví, třeba tu jednou skončíte vy. Nebo já,“ poznamená s lehkým úsměvem.
Pak se rozpovídá o zážitku, který výrazně zasáhl její dceru. „Jednou jsem ji vzala s sebou na návštěvu. Je už skoro dospělá, ale některé věci člověk pochopí až tady. Ze začátku měla trochu nos nahoru. Jenže když viděla, a hlavně slyšela, co všechno musejí sestřičky zvládat, úplně jí to otevřelo oči,“ vypráví.
Její dcera prý o emocích příliš nemluví, návštěva LDN v ní ale zanechala silný dojem.
Chvála a obdiv
„Pak o tom napsala seminární práci do školy. Překvapilo mě, jak personál vychválila. Byla jsem ráda, že si uvědomila, jak důležitá je péče o druhé. Ale podruhé už sem jít nechtěla. Bála se znovu vidět to, co tady viděla,“ dodává žena pro SinMed.cz.
Naše procházka areálem pokračuje. Řeč se stočí ke zdravotnictví, životu v regionu i práci.
„Nestěžuji si. Dojíždím do Hradce do Arrowu, manžel pracuje v dílně. Teď nás zasáhl ten nešťastný úraz, ale věřím, že všechno dobře dopadne. Jsem místním lidem opravdu moc vděčná,“ uzavírá naše respondentka.