REPORTÁŽ: Už jsem popsal svou anabázi s bolavými zády a vyhřezlou ploténkou. Ta si naštěstí nevyžádala operační zákrok, jehož jsem se upřímně děsil, ale „jen“ pět dnů na kapačkách v ÚVN a následnou, každopádně okamžitou rehabilitaci. Adjektivum „okamžitý“ je v tomto případě klíčové. Sehnat někoho rychle se mi totiž nedařilo po celé Praze.
foto: SInMed.cz/Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře v Praze na Chodově
A tak jsem se nakonec ocitl v Centru pohybové medicíny Pavla Koláře na Chodově.
Místo jsem si zamiloval okamžitě. Pavla Koláře jsem znal pouze z médií a zároveň jsem věděl, že kdysi působil nedaleko Agrofertu. Abych byl upřímný, věděl jsem také to, že řadě lidí v mém okolí pomohl. Osobně mi bylo jedno, kdo a jak se mnou bude cvičit. Hlavně, aby to někdo byl, říkal jsem si v duchu, když jsem na Chodov přicházel.
Prohlížel jsem si kancelářské budovy a pozoroval skupinky kuřáků u poloprázdných odpadkových košů. Poté jsem zamířil na místo určení.
Na recepci seděla milá paní, která mě vzápětí poslala na chodbu. Přesně na minutu se objevil Jiří Homolka. Vysoký, lehce pod 190 centimetrů, hubený. Vlastně velmi podobná postava, jakou mám já.
Pacient musí makat
Pozdravili jsme se, předal jsem mu lékařskou zprávu a během třiceti vteřin jsem byl bez trička a kalhot v poloze, o níž jsem si ani nemyslel, že ji zvládnu. Zhruba hodinové cvičení nebudu detailně popisovat, abych někomu špatně nenapovídal, některé maličkosti ale zdůraznit musím. Dlouho jsem žil v představě, že při fyzioterapii je pacient spíše pasivním pozorovatelem a nechává své tělo vláčet procedurami.
V centru Pavla Koláře, respektive u Jirky Homolky, nic takového neplatilo. Ano, cvičil se mnou, protahoval mě, ale zhruba polovinu času jsem se musel hýbat sám. A ne vždy šlo o jednoduché pohyby. Ležel jsem na zádech, mezi nohama měl velký nafukovací míč, který jsem musel stlačovat a zároveň se ho dotýkat lokty. Levá, pravá, levá, pravá, levá, práva, vydržte, ještě.
Upřímně netuším, jak by docela drsné sklapovačky zvládl netrénovaný člověk. Podle mě s velkými obtížemi.
Pomohli
Tady asi musím dodat, že cvičím denně. Kliky, dřepy, kondice, strečink. Ale pojďme dál. Tato sezení, či spíše ležení, jsem absolvoval třikrát a pokud byste se mě zeptali, zda mi pomohla, odpověděl bych bez váhání, že ano. Opravdu mě zbavila bolesti a výrazně mi ulevila.
Nejprve ÚVN, poté zmíněné centrum, jemuž tímto textem dělám možná tu nejlepší reklamu, popisuji vlastní zkušenost.
Řadu lidí bude nepochybně zajímat cena. Odpovím otázkou: kolik peněz byste v bolestech dali za to, aby nadobro zmizely?
Tak vidíte…