Akvarista se nakazil rybí tuberkulózou

ROZHOVOR: Počet cizinců nakažených tuberkulózou je rekordní, psali jsme na SinMed.cz po tiskové konferenci v pražském Café Louvre. Té se zúčastnili Jiří Wallenfels, vedoucí Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou při FN Bulovka, Vladimír Koblížek, předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti a Ivana Hricíková, vedoucí lékařka centra vysoce specializované péče o pacienty s multirezistentní tuberkulózou.

Právě poslední jméno zaujalo našeho externího zpravodaje Libora Šprysla, který se redakci ozval s tím, že byl půl roku pacientem zmiňované lékařky. Jeho příběh nás zaujal svou neobvyklostí.

„Jasně, nelze zpochybňovat statistiky o výskytu tuberkulózy u nás, které jste zmiňovali na základě údajů odborníků. Vyšší míru tuberkulózy u cizinců ale poslouchám od politiků, kteří šíří národnostní nenávist, už řadu let. A dost mi to vadí. Tak abych to trochu rozmělnil, přihodím téma, o kterém se vůbec nemluví. Máte akvárium? Můžete mít klidně tuberkulózu,“ uvedl.

Takzvaná rybí tuberkulóza přitom není žádnou novinkou. Veterinární medicína se s ní setkává už zhruba 130 let a dlouhodobě ji studuje i léčí. Původcem jsou bakterie rodu Mycobacterium. Více téma rozebírají akvaristé na svých stránkách ZDE a ZDE.

Mykobakterie podle Šprysla v rybách byly, jsou a pravděpodobně i budou.

„Ovšem samotná přítomnost bakterií může znamenat určité riziko i pro člověka,“ vypráví Šprysl, bývalý profesionální akvarista. „Do okamžiku, než dojde na lámání chleba, člověk hygienu při práci s akváriem podceňuje. Mně se to nevyplatilo. Po práci v akváriu je potřeba ruce důkladně umýt, zvlášť pokud máte ruce ponořené ve vodě třeba až po rameno, mýdlem a teplou vodou. Stačila drobná oděrka a jednoho dne jsem zjistil, že mi na kloubu prstu roste cosi, co na ruku nepatří.“

Kožní změny

Na rozdíl od klasické tuberkulózy se rybí mykobakterióza u člověka neprojevuje plicními příznaky. Projevuje se především kožními změnami.

„Jako správný profík jsem věděl, že situaci je nutné řešit,“ dodal.

Další vývoj podle něj připomínal scénář nepříliš povedeného filmu. „Kožní lékařka v místě, kde jsem tehdy působil, vůbec nic netušila o mykobakteriózách u akvaristů. Nechala si ode mě udělat přednášku, nakonec si ještě řekla o třicet korun, o regulační poplatek, který se tehdy u lékaře platil. Poslala mě na plicní oddělení, kde se situace trochu opakovala. Lékař začal rozvíjet různé teorie o tom, jak by se to dalo léčit, ale působilo to spíš jako střelba od boku než jasný názor.“

Nakonec se ukázalo, že je potřeba granulom, tedy kožní výrůstek, chirurgicky odstranit. „Trochu mě vyděsilo objednání na CT vyšetření, protože lékaři zvažovali, že by se něco podobného mohlo objevit i v plicích. Naštěstí ne. Excize se podařila a vzorek poslali na kultivaci, aby se zjistilo, zda obsahuje některý druh mykobakterií. Mezitím jsem při práci začal důsledně používat gumové rukavice, protože život v rybárně se zastavit nedá,“ popsal.

Velký dík

Zásadní zlom přinesla náhoda. Libor Šprysl slyšel v rádiu pořad o tuberkulóze, ve kterém vystupovala právě lékařka Ivana Hricíková.

„Působila na mě velmi suverénně, tak jsem jí zavolal a popsal svůj stav. Po rozhovoru mi bylo jasné, že je to ten správný člověk. Dohodli jsme se, že až budu mít výsledek kultivace, ozvu se. A co myslíte? Řečeno s klasikem, byla tam!“

Jak sama Hricíková uvedla na tiskové konferenci, léčba podobných infekcí trvá minimálně půl roku. Této době se nevyhnul ani náš akvarista.

„Kombinace silných antibiotik je docela divočina. Metabolismus to rozhodí pořádně. Jak se ale blížilo první hodnocení úspěšnosti léčby, začal jsem se na odběry skoro těšit. Nakonec byla léčba úspěšná. Přesto chodím každý rok na kontrolu, protože je to povinné, pro případ, že by se ty potvůrky znovu objevily.“

Na závěr chtěl poděkovat lékařkám, které se na jeho léčbě podílely. „Tímto bych chtěl paní doktorce Hricíkové i paní Martině Koziar Vašákové, přednostce pneumologické kliniky, kterou jsem měl také tu čest poznat, poděkovat za úspěšnou léčbu.“