ROZHOVOR: Polámané nohy a ruce, žlučníkový záchvat, problémy se srdcem, to je pro záchranáře běžná rutina. Jejich historky z praxe jsou většinou dramatické, humorné, někdy však i trochu děsivé. Server SinMed.cz některé z nich zprostředkuje.
foto: SinMed.cz/Koroner
„V okamžiku, kdy přijde výzva z dispečinku k výjezdu hned na začátku služby, že chtějí doktora k tomu, aby potvrdil smrt, než přijede jejich koroner a technik, zní trochu podezřele, když ta výzva přijde na záchranku. Ale známe ty příběhy, kdy člověk vypadá jako mrtvý a pak ožije,“ vypráví mi zkušený záchranář.
Dotyčný je podle informací příbuzných pohřešován několik dní. Nebral mobil, když mu volali. Do bytu se proto nemohli dostat. A tak zavolali hasiče a Policii České republiky, což je přímo ukázkově přesný postup, jak se to má udělat.
„Hasiči nechtěli rozbít dveře, nakoukli světlíkem a viděli nehybné tělo před toaletou. Rozbili okno světlíku, nejhubenější hasič vlezl dovnitř, ale resuscitovat studenou, ztuhlou mrtvolu neměl šanci. Nakonec i ty dveře vzaly za své, protože zevnitř nebyly klíče,“ říká pro SinMed.cz.
Z výjezdu IZS se nestal trhák pro televizní kamery.
Nezbláznit se
„Mám rád kolegy, se kterými se sejdeme u případu, i když si mohu stokrát myslet, že byl náš výjezd zbytečný. Nakonec od toho tu jsme. Všichni děláme, co umíme a můžeme. Mrtvolu už zachránit nešlo. Jenom začátek služby tak byl poněkud nešťastný, řečeno slovy klasika. Nerad bych, aby z našeho vyprávění vzniklo nějaké nedorozumění, děláme svou práci rádi a na sto procent, ale jakkoliv taková vyprávění působí možná trochu cynicky, je to také do určité míry sebeobrana před tím, abychom se nezbláznili. Služba na záchrance je náročná fyzicky, často i psychicky. Naštěstí nemám zkušenost s fyzickými útoky.“
O tom, jak náročná práce lékařů vyjíždějících na podobná zavolání je, vím z vlastní zkušenosti také dost. Před 30 lety bylo léto, červenec, rozpálená Praha, vedro a kolega nepřišel do práce. Když nepřišel ani třetí den, byl jsem pověřen šéfem pátráním po něm. První cesta logicky vedla k němu domů. Panelák sálal. Venku 38 stupňů. Přišel jsem ke dveřím a měl jsem jasno. Policejní služebna byla kousek od domu. A mladý policista, na kterého jsem se obrátil, roztočil úplně stejné kolečko, jako u nedávného případu, který nám popsal lékař.
Proto dovedu pochopit pocity záchranářů z každodenní praxe lépe, sám jsem se z tohoto zážitku vzpamatovával několik dnů. Mimochodem, ten mladý policista to za tu dobu dotáhl až do nejvyšších pater ve sboru.
Noční lama
Že se občas objeví při práci záchranářů i humor, dokazuje následující hlášení: „Výzva: zookoutek, úraz – krvácí z ruky, pošlapán lamou.
„Výjezdy po půlnoci jsou málokdy příjemné. Mám výhodu, že nemusím řídit, navíc pod majáky. Kolega se divil, jak může dojít k pošlapání zvířetem v tomto čase. Do zookoutku fakt jel prvně. Musel jsem mu vysvětlit, že dobytek se neptá na pracovní dobu. Po krátkých informacích, co bude na místě z hlediska zdravotního potřeba, jsem mu kladl na srdce, že ho hlavně musíme ještě přímo ve výběhu vykutat z toho bláta a hnoje, z oblečení, a hlavně i holin! To fakt pochopil až na místě. Naštěstí se nejednalo o žádné drama, ale byla to fuška pacienta připravit na převoz,“ vypráví nám lékař.
Na práci členů Integrovaného záchranného systému se proto dívám s obdivem a úctou a věřím, že nejsem sám!