ROZHOVOR: Server SinMed.cz požádal bývalého senátora a současného viceprezidenta Svazu pacientů České republiky, lékaře Vladimíra Drymla, o odpovědi na aktuální otázky týkající se zdravotnictví. Připomeňme, že Dryml v minulosti působil také jako náměstek ministra zdravotnictví Davida Ratha.
foto: SinMed.cz/Vladimír Dryml
Pane doktore, je současný model veřejného zdravotního pojištění v Česku dlouhodobě finančně udržitelný, nebo bude nutné zásadně změnit způsob jeho financování?
Jde o průběžný systém navázaný na státní rozpočet s velkými vnitřními rezervami, který nemůže zkrachovat, pokud nezkrachuje stát.
Jaký dopad má politické obsazování správních rad zdravotních pojišťoven na transparentnost a efektivitu hospodaření?
Prakticky minimální. Financování určuje ministr se svými úhradovými vyhláškami a měl by řádně kontrolovat prostřednictvím zástupců státu v dozorčích radách jejich fungování. To se často neděje.
Proč se nedaří systémově řešit nedostatek zdravotnického personálu v regionech?
Systémově je zcela špatně vykonávat u lékařů praxe po škole pouze ve fakultních nemocnicích. Je třeba se vrátit k dřívějšímu systému praxí i v regionálních nemocnicích a změnit i náplň předatestačních praxí, které jsou často zbytečně obsáhlé a vylobované různými odbornými společnostmi.
To samé platí pro zdravotní sestry. Je třeba se navrátit k dříve osvědčenému systému. Sedm dlouhých let studia bez důrazu na praxi není ten nejlepší model.
Má být zdravotnictví více centralizované (například specializovaná centra), nebo naopak dostupné co nejblíže pacientům i za cenu vyšších nákladů?
Specializovaná a drahá léčba by měla být pouze ve zmenšených FN. Anebo specializovaných státních centrech. Regiony by měly poskytovat běžnou péči a praktičtí lékaři by se měli zaměřit hlavně na prevenci a lepší péči o seniory a chronicky nemocné.
Jakou míru spoluúčasti pacientů je česká společnost ochotna přijmout, pokud by měla zajistit vyšší kvalitu a dostupnost péče?
Vyšší kvalita a dostupnost není svázána tak mnoho s penězi, jak tvrdí někteří experti. Nejdříve je třeba udělat pořádek, aby prostředky byly alokovány hospodárně. Spoluúčast má smysl v tom, aby nebyla péče zneužívána úmyslně a musí být sociálně únosná.
A dostupnost?
Ta je daná spíše zlepšením organizace poskytované péče a lepším využíváním současných kapacit systému, a to jak v otázce přístrojové, tak hlavně personální. Není možné, aby se unavení lékaři z nemocnic náhle cítili být super aktivní v soukromých ambulancích a na soukromých klinikách. Souběh několika praxí jistě nesvědčí z mnoha důvodů lepšímu, a hlavně rychlejšímu poskytování péče v mateřských nemocnicích.