ROZHOVOR: Přicházíme do Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Je pondělí 9. února a pražský provoz je překvapivě klidný. O to živěji je však na místním parkovišti.
foto: SinMed.cz/Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM
Opakovaně se otáčíme kvůli troubení, posloucháme hlasité výtky řidičů, kteří nemohou najít volné místo, a sledujeme šoféry sanitek s rukama na volantu, jak trpělivě vyčkávají. Nastupujeme do výtahu a mačkáme čtyřku. Právě v tomto patře se nachází sekretariát přednosty Kliniky transplantační chirurgie Jiřího Froňka. Muže, který se těší všeobecnému respektu a je podepsán pod řadou unikátních zákroků.
Rozhovor si domlouváme několik týdnů a máme k tomu dva důvody. Prvním je operace nejmenšího pacienta v historii IKEM. Pětitýdenní dívka v době výkonu vážila 3,5 kilogramu a tým odborníků vedený Jiřím Froňkem jí transplantoval jaterní štěp od žijícího dárce. Přežila. Druhý důvod naší návštěvy s tím prvním úzce souvisí. Ve výroční tiskové zprávě totiž o tomto unikátním výkonu nepadne skoro nic.
IKEM zaznamenal v loňském roce opět nárůst transplantací.
K tématu, které zahrnuje transplantace ledvin (341) či jaterních štěpů (150), se prostřednictvím tiskové zprávy vyjádřil přednosta Transplantcentra Ondřej Viklický. Transplantace slinivky břišní (37), tenkého střeva (2) a Langerhansových ostrůvků slinivky (5) komentoval přednosta Centra diabetologie Martin Haluzík.
Noční operace
Proč? „To jste na špatné adrese,“ reaguje Jiří Froněk, když se na zjevnou nejasnost ptáme. „V původní verzi tiskové zprávy jsem se samozřejmě vyjadřoval. Poté došlo k vyškrtnutí mého jména jedním člověkem z vedení, ředitelka Rögnerová s tím souhlasila. Neříkám nic proti kolegům, jen popisuji realitu,“ dodává muž, který už patnáct let stojí v čele Kliniky transplantační chirurgie, již budoval.
Pak dodává: „V tiskové zprávě se správně děkuje dárcovským nemocnicím, které referují zemřelé dárce orgánů. Zcela však chybí jakákoliv zmínka o dárcích žijících. Vloni přitom v IKEM darovalo 22 žijících dárců ledvinu, 12 část jater. To jsou hrdinové, měli by být oceněni. Poděkování je asi to nejmenší, co jim dlužíme,“ říká profesor.
„Není to jen o mé práci. Je to práce desítek chirurgů, sester a dalších zdravotníků. Operujeme na čtyřech sálech, i v noci,“ podotýká.
Následně přechází k tématům, o nichž by podle něj měla být informována veřejnost a která zatím jen naznačil.
„Loni se nám podařilo dosáhnout mimo jiné historicky nejvyššího počtu transplantací jater od žijícího dárce. Bylo jich dvanáct, transplantovali jsme děti i dospělé. Provedli jsme také historicky poprvé v ČR transplantací jater od žijícího dárce u dospělého pacienta s akutním jaterním selháním. Sám jste zmínil pětitýdenního pacienta,“ pokračuje Jiří Froněk ve výčtu výkonů, které žádné jiné pracoviště v České republice neprovádí.
Pomoc Slovensku
„Jezdí k nám také pacienti ze Slovenska. Tam se některé výkony u dětí neprovádějí. Provádíme je my,“ upozorňuje.
Následuje až neuvěřitelný příběh.
Jiří Froněk byl totiž hybatelem urychlení spolupráce mezi slovenskou zdravotní pojišťovnou a IKEM. „Řeknu to jednoduše. Žadatelé o výkon museli vyplňovat formuláře, které leckdy někde zůstaly ležet. Diagnózy ale nečekají. Několik let jsem se nažil o urychlení procesu schvalování. Výsledkem tohoto snažení měl být podpis memoranda o spolupráci.“
Na dotaz, zda byl v tomto ohledu klíčovou osobou, odpovídá, že ano. Tuto informaci jsme totiž už loni slyšeli na slovenském Ministerstvu zdravotnictví.
„Nakonec bylo podepsáno memorandum mezi oběma stranami. Já v něm zmíněn nejsem, ale jsem rád, že tam byla paní ředitelka a její náměstek,“ dodává Froněk.
V další části rozhovoru se zaměříme na „rutinu“, díky které má IKEM tak výsostné postavení.