Asociace klinických psychologů (AKP ČR) odmítá připravovanou novelu zákona č. 96/2004 Sb., která prý zásadně mění kvalifikační rámec klinické psychologie. Měla by umožnit získat označení „klinický psycholog“ výrazně kratší akademickou cestou bez let klinické praxe. AKP ČR upozorňuje, že návrh vznikl bez odborné diskuse a bez analýzy dopadů. Podle asociace může novela narušit kvalifikační standardy, oslabit systém specializačního vzdělávání a ohrozit bezpečnost poskytované péče.
foto: SinMed.cz/Ministerstvo zdravotnictví
„Prezidium AKP ČR si vás tímto dovoluje požádat o zvýšenou pozornost věnovanou připravované novele zákona č. 96/2004 Sb. Zároveň vás prosíme o sdílení této informace s dalšími kolegy – jak s členy i nečleny AKP ČR, tak s psychology ve zdravotnictví, klinickými psychology a lékaři,” stojí v úvodu výzvy pro odbornou veřejnost v oboru klinická psychologie, kterou má redakce k dispozici. Za Prezidium AKP ČR ji podepsala prezidentka Hana Jahnová, za Odbornou radu AKP ČR pak Václav Šnorek.
Asociace uvádí, že předkladatelkou problematické novely je za Ministerstvo zdravotnictví ředitelka Odboru zdravotnických povolání Alice Strnadová, která je podřízena vrchnímu řediteli sekce zdravotní péče Patriku Zacharovi.
AKP ČR upozorňuje na řadu nedostatků, zejména pak plánované zkrácení způsobu získávání specializované způsobilosti klinického psychologa.
Jakou změnu novela navrhuje
Aktuálně platí, že klinický psycholog musí úspěšně ukončit pětileté studium psychologie, dále získat odbornou způsobilost pomocí akreditovaného kvalifikačního kurzu Psycholog ve zdravotnictví, čtyři roky specializační přípravy při skutečné práci s pacienty na akreditovaném pracovišti pod odborným dohledem a splnění předepsaného penza výkonů a na závěr složit atestační zkoušku.
Novela tuto cestu výrazně krátí. Klinickým psychologem by se mohl stát absolvent bakalářského studia psychologie s navazujícím magisterským vzděláním v oboru klinická psychologie, přičemž atestační zkouška by proběhla v rámci státní závěrečné zkoušky. Dále by mu stačil rok výkonu povolání a formálně táž specializovaná způsobilost. Bez klasické atestace by se tedy stal klinickým psychologem.
|
Návrh novely se řeší v době, kdy je klinických psychologů nedostatek a výjimkou nejsou čekací doby v řádech měsíců. Už v roce 2021 se uváděl průměrný roční přepočtený počet klinických psychologů v ambulantních ordinacích 217. V roce 2024 v Česku pracovalo, jak uvedl iRozhlas.cz, celkem 797 psychologů, což činilo 14,2 úvazku na 100 tisíc obyvatel.
|
Odborné společnosti jsou proti
Právě zkrácená cesta k získání specializované způsobilosti vadí nejen AKP ČR, ale vymezily se proti němu i Sdružení kateder psychologie ČR, Sdružení zástupců klíčových školitelských pracovišť v KP, DKP a PST, Českomoravská psychologická společnost a Psychiatrická společnost ČLS JEP.
„Pro obor klinické psychologie je tento návrh v předložené podobě z odborného hlediska zásadně nepřijatelný. Klinická psychologie je zdravotnický obor, v němž je samostatný výkon profese spojen s vysokou mírou odborné odpovědnosti. Klinická kompetence nevzniká pouze absolvováním vysokoškolských předmětů. Je výsledkem dlouhodobé práce s pacienty, řízené praxe, odborného vedení, supervize a postupného získávání zkušeností s diagnostikou, diferenciální diagnostikou, léčbou a dalšími činnostmi ve zdravotnictví,” uvádí například Sdružení kateder psychologie ČR.
„Dva roky magisterského studia nemohou současně obsáhnout několikaletou, výkonově a supervizně založenou klinickou přípravu, aniž by se jedno z toho ztratilo. Buď program zachová šíři psychologických disciplín odpovídající standardu EuroPsy a klinická příprava zůstane nutně povrchní, nebo klinickou přípravu skutečně vtělí do studia na úkor obecné, metodologické a výzkumné složky — a pak již nevzdělává psychologa, nýbrž úzce vymezeného zdravotnického pracovníka s redukovaným psychologickým vzděláním,” uvádí Pavel Michálek, předseda Českomoravské psychologické společnosti v dopise, který byl adresován ministru zdravotnictví.
Rezort zdravotnictví vidí věci jinak
Redakce oslovila jak předkladatelku Alici Strnadovou, Patrika Zachara, tak i tiskové oddělení. Strnadová odpověděla, že máme dotazy zaslat přes podatelnu: „Dobrý den, na Vaši zprávu nemohu odpovědět. Podání určená Ministerstvu zdravotnictví je třeba vždy adresovat prostřednictvím podatelny – Ministerstvo zdravotnictví (mzcr.cz).”
Za dotázané tak odpovídala vedoucí tiskového odboru Renata Povolná.
„Cílem návrhu není snižovat nároky na vzdělávání ani klinickou praxi. Nová cesta má lépe propojit vysokoškolské a specializační vzdělávání, při zachování požadovaných odborných kompetencí, praxe a bezpečnosti péče. Stávající vzdělávací cesta zůstává zachována,” sdělila na dotaz, z jakého důvodu ke zkrácení došlo a jak by bylo zaručeno, že nedojde k pochybením způsobených nedostatečnými zkušenostmi, serveru SinMed.cz Povolná.
AKP ČR a ostatní asociace a společnosti kritizují také to, že k novele nebyla provedena důkladná analýza dopadů a zároveň nebyla konzultována s odbornou obcí. To ale ministerstvo zdravotnictví odmítá: „Ministerstvo o změnách ve vzdělávání jednalo se zástupci odborné veřejnosti, mimo jiné na dubnovém jednání na MZ. Konkrétní podoba návrhu nyní prochází připomínkovým řízením a všechny obdržené připomínky budou standardně vyhodnoceny a vypořádány,” uvedla Povolná. Na dotaz, s jakými odborníky rezort jednal, jsme ale již odpověď nedostali.
„Jak současné vedení ministerstva vybírá odborníky, se kterými návrhy projednává, netuším. Všichni mně známí odborníci – kliničtí psychologové, psychiatři i lidé, kteří tuto problematiku vyučují na vysokých školách – však návrh kritizují. Nezaznamenal jsem naopak žádný relevantní odborný hlas, který by jej veřejně hájil,” uvedl pro redakci SinMed.cz bývalý ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Jaký byl dřívější postup?
Na dotaz, jak se projednávaly návrhy novel a zákonů v době, kdy řídil ministerstvo, odpověděl, že se vždy kontaktovaly příslušné odborné společnosti, aby své zástupce nominovaly samy. „Bez ohledu na jejich politické názory či sympatie. Na stejném principu fungovala například Rada vlády pro duševní zdraví, do níž své zástupce nominovaly odborné společnosti i pacientské organizace.”
Když došlo ke konsenzu, bývalý ministr jej prý respektoval a prosazoval. Součástí procesu bylo i obligatorní a fakultativní připomínkové řízení. „Je proto namístě se ptát, zda bylo v tomto případě provedeno také vnitřní fakultativní připomínkové řízení se všemi dotčenými odbornými společnostmi, koho ministerstvo oslovilo a jak jejich připomínky vypořádalo. Podle výsledné podoby návrhu a jednotné reakce odborné veřejnosti to bohužel působí, že odborné výhrady vyslyšeny nebyly,” upozorňuje Válek. „Politik by neměl svévolně zasahovat do odborných doporučení tam, kde mezi odborníky existuje jasná shoda,” doplnil.
Zavedení novely by podle asociace mohlo ohrozit jak pacienty, tak klinické psychology.
„Chyby v klinicko-psychologické diagnostice se často projeví až s odstupem — jako promarněný čas, nesprávně vedená léčba nebo diagnostická nálepka, která pacienta provází roky. Pacient proto nesmí nést riziko neověřené kvalifikace: dostatečné vzdělání musí být prokázáno před vstupem do samostatné praxe,” popisuje ve výzvě AKP ČR a doplňuje, „každý z nás si může na tomto místě položit jednoduchou otázku: Kolik jsme skutečně uměli po vysoké škole a po prvním roce praxe? A školitelé si mohou položit i další: Kolik ze svých školenců byste prohlásili za způsobilé vykonávat profesi samostatně, dělat složité diagnostické a diferenciálně diagnostické výkony a na základě nich kompetentně plánovat terapii již po jednom roce praxe?”
V krátkodobém horizontu by prý došlo ke znehodnocování klinicko-psychologického vzdělání. Změna by vedla k tomu, že o tom, která škola smí klinické psychology připravovat a co konkrétně, by rozhodovalo ministerstvo v režimu určeném pro nelékařská zdravotnická povolání.
Rezort nicméně uvádí, že celý návrh vychází z dostupných dat o kapacitách klinické psychologie a průchodu specializačním vzděláváním. Ministerstvo jej podle svých slov porovnává se zahraničními systémy. „Dopady konkrétní podoby změny jsou nyní dále vyhodnocovány,” uvedlo.
Vzdělávání zdravotníků
Návrh podle ministerstva navíc nesměřuje k omezení kompetencí klinických psychologů ani k podmínění jejich péče indikací lékaře. Doplnilo také, že případné interpretační nejasnosti budou v rámci legislativního procesu vypořádány.
Slíbilo také, že nové studijní programy by musely splňovat stanovené zákonné a akreditační požadavky včetně požadavků na obsah vzdělávání a odbornou praxi.
„Vzdělávání zdravotníků se v Evropě řídí doporučeními evropských a národních odborných společností i UEMS, tedy Evropské unie lékařských specialistů. Jednotlivé státy těmto doporučením naslouchají a promítají je do svých systémů vzdělávání, aby zajistily co nejvyšší kvalitu zdravotní péče. Pokud se ministerstvo rozhodne jít proti jednoznačnému stanovisku odborníků, musí velmi přesvědčivě vysvětlit proč a doložit, že tím neohrozí kvalitu péče o pacienty. To se podle mého názoru v tomto případě nestalo,” sdělil redakci Válek.
A jak by situaci řešil on? „Pokud by se proti návrhu zvedla takto silná a jednotná vlna odborného nesouhlasu, považoval bych za samozřejmé další projednávání přerušit, vrátit návrh k odborné debatě a hledat řešení, na kterém se shodnou odborné společnosti i zástupci pacientů,” uvedl a dodal: „naslouchal jsem odborným společnostem i pacientským organizacím a do poradních orgánů jsem nevybíral lidi podle toho, zda podporují mě nebo TOP 09. Respektoval jsem, koho ze svých řad nominují organizace, které mají k dané problematice odborný mandát. Právě tím se dá podobným konfliktům předcházet.”
Redakce oslovila i Ditu Protopopovou, vládní zmocněnkyni pro duševní zdraví a vrchní ředitelku sekce duševního zdraví a závislostí na MZ, na dotazy, jak se k celé situaci staví ona, ale přímo odpovědět nechtěla: „Obracejte se prosím na tiskové MZd, musíme dodržovat vnitřní předpisy, děkuji za pochopení.”