Preeklampsie není jen vysoký tlak. Varovat mohou bolesti hlavy i „závoj“ před očima

Přibližně pět procent těhotných žen v Česku i ve světě zasáhne preeklampsie, závažný stav, který může ohrozit život matky i dítěte. Přestože jde o jednu z nejčastějších komplikací v těhotenství, mnoho nastávajících maminek její příznaky podceňuje. Lékaři proto varují: ne každý otok nebo bolest hlavy jsou běžným jevem, který s postupujícím těhotenstvím musíme automaticky čekat.

Preeklampsie, dříve známá jako „těhotenská toxikóza“, se obvykle rozvine po 20. týdnu těhotenství, ale může přijít i kolem porodu nebo až po něm. Typickými projevy jsou nově vzniklý vysoký krevní tlak (140/90 a výše) a bílkovina v moči. „Preeklampsie je stav, kdy se u těhotné ženy po 20. týdnu objeví nově vysoký krevní tlak, tedy horní hodnota 140 nebo vyšší a spodní 90 nebo více, a to minimálně ve dvou měřeních s odstupem čtyř hodin. K tomu se přidá stanovené množství bílkoviny v moči,“ vysvětluje v podcastu Merck Manuals lékařka Antonette T. Dulay, specialistka na fetální medicínu.

Zatímco tlak a bílkovinu v moči žena sama nepozná, existují příznaky, které by ji měly přimět k okamžité návštěvě lékaře. Patří mezi ně zejména bolesti hlavy, které neustupují ani po lécích. „Ženám říkáme, aby si všímaly bolestí hlavy, které neustupují, nebo je jen otupí extra silný paralen. Dále je to rozmazané vidění, jako kdyby před očima prolétl závoj. Můžete vidět dvě osoby místo jedné, nebo naopak jasné výseče světla,“ popisuje Dulayová. Dalším závažným příznakem je bolest v pravém podžebří nebo v nadbřišku. „Pokud cítíte bolest v oblasti jater nebo v horní části břicha, rozhodně musíte okamžitě volat svého lékaře,“ zdůrazňuje.

Problémem je podle ní také otékání – nikoli běžné otoky nohou v těhotenství, ale otoky postihující celé tělo včetně obličeje, krku, prstů nebo zápěstí.

Preeklampsie může postihnout v podstatě každou těhotnou ženu, existují však skupiny s výrazně vyšším rizikem. „Nejvíce ohroženy jsou mladé ženy, které čekají své první dítě. Dále jsou to ženy na opačném konci věkového spektra, tedy ve věku 35 let a více při porodu,“ vypočítává Dulayová. Riziko zvyšuje také obezita (BMI nad 30), chronická hypertenze, onemocnění ledvin, autoimunitní choroby (například lupus) nebo vícečetná těhotenství. Potvrzuje to i Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), která mezi rizikové faktory řadí také cukrovku, kouření a preeklampsii v minulosti.

Důležité je, že prodělaná preeklampsie v prvním těhotenství znamená vyšší riziko i v tom dalším. „Riziko opakování se pohybuje někde mezi 30 až 40 procenty. Proto je klíčová předkoncepční porada se svým gynekologem nebo specialistou,“ radí Dulayová.

Prevence

Klíčovou prevencí je podle lékařky podávání nízkých dávek kyseliny acetylsalicylové (aspirinu) u rizikových žen. „V několika velkých randomizovaných studiích se ukázalo, že podávání 81 miligramů denně, ideálně od 12. do 16. týdne těhotenství až do porodu, sníží riziko preeklampsie minimálně o 30 procent,“ upřesňuje.

VZP k tomu dodává, že screening rizika preeklampsie se provádí již v prvním trimestru a zahrnuje laboratorní testy (např. stanovení placentárního růstového faktoru), ultrazvukové vyšetření průtoku krve děložními tepnami, anamnézu a hodnoty krevního tlaku. Zdravý životní styl – vyvážená strava, pravidelný pohyb a omezení stresu – může rovněž pomoci riziko snížit.

Na rozdíl od některých mýtů však neexistuje žádná speciální dieta nebo vitamín, který by preeklampsii zaručeně zabránil. „Jedním z mýtů je, že nízkosodíková dieta v těhotenství preeklampsii zabrání. To není pravda. Zdravá strava prospívá celkově, ale žádná dieta ani doplněk stravy nebyl prokázán jako prevence preeklampsie,“ říká lékařka.

Léčba preeklampsie závisí na závažnosti stavu a týdnu těhotenství. „Porod je lék, protože patologie preeklampsie je spojena s placentou. U žen v termínu, tedy po 37. týdnu, je porod doporučen vždy,“ vysvětluje Dulayová. V případě těžké preeklampsie (s takzvanými závažnými rysy – např. tlak 160/110 a výše, výrazné laboratorní odchylky) se doporučuje porod již od 34. týdne.

Podle VZP se v kritických případech podávají kortikosteroidy na urychlení zrání plic plodu, pokud je nutné ukončit těhotenství před 35. týdnem. Důležité je, že preeklampsie nemusí automaticky znamenat císařský řez. „Diagnóza preeklampsie automaticky neznamená císařský řez. Způsob porodu se řídí běžnými porodnickými indikacemi,“ zdůrazňuje Dulayová.

Mnoho žen neví, že preeklampsie může propuknout nebo pokračovat i po narození dítěte. „Těhotenské období se ve skutečnosti prodlužuje až na šest týdnů po porodu. Ženy by měly být ve střehu i tehdy. Opět platí – všímat si otoků, bolestí hlavy nebo poruch vidění,“ popisuje lékařka.

Pokud se preeklampsie neléčí, může přejít do eklampsie – tedy ke křečím, které ohrožují život. Mezi další závažné komplikace patří krvácení do mozku, odloučení placenty nebo úmrtí plodu. Preeklampsie má také dlouhodobé dopady: ženy, které ji prodělaly, mají celoživotně zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, včetně aterosklerózy nebo poruch cholesterolu.