Čeští velikáni medicíny. Máme jich v historii i současnosti tolik, že by se jimi dalo vytapetovat jedno samostatné muzeum. Dnes si představíme geniálního chirurga Jana Navrátila. Klaněl se mu celý svět a my na něj nesmíme zapomenout.
foto: Archiv MU, se svolením/Jan Navrátil
Práce profesora Jana Navrátila byla v podstatě strhujícím lékařským thrillerem z dob, kdy se rodila moderní kardiochirurgie. Padesátá léta minulého století, komunistické Československo zažívá své politické monstrprocesy, lidé jsou stíhaní a vystrašení. V brněnské nemocnici u sv. Anny se ovšem místo politiky řešilo, jak zachraňovat lidem životy. A to rozhodně ne za pomoci rutiny. U kormidla byl totiž Jan Navrátil a jeho léčba srdce.
Srdce bylo pro chirurgy posvátným a téměř nedotknutelným orgánem. Jakmile se zastavilo, znamenalo to smrt. Operovat uvnitř běžícího srdce bylo technicky nemožné. Jan Navrátil se ale odmítl smířit s tím, že lidé s vrozenými srdečními vadami nebo poškozenými chlopněmi musí umírat.
Tehdy nebyly k dispozici žádné moderní přístroje, které dnes považujeme za samozřejmost. Takže když chtěl Navrátil operovat uvnitř srdce, musel nejprve vyřešit zásadní problém, tedy jak získat čas. Když se totiž zastaví oběh krve, mozek bez kyslíku nepřežije déle než tři až čtyři minuty. Navrátil proto jako jeden z prvních na světě začal využívat metodu takzvané hypotermie, hlubokého podchlazení organismu.
Chlazení
Představme si ten pohled – pacienta před operací doslova obložili ledem nebo ho ponořili do ledové lázně, dokud jeho tělesná teplota neklesla na zhruba 28 až 30 stupňů Celsia. V tomhle stavu se lidský metabolismus extrémně zpomalí, buňky tak potřebují daleko méně kyslíku a chirurg získává drahocenný čas, zhruba osm až deset minut. Přesně v tomhle krátkém okně dokázal profesor otevřít hrudník, zaškrtit cévy, otevřít srdce, bleskově opravit například zúženou chlopeň, srdce zase zašít a obnovit oběh. Byla to neuvěřitelná jízda proti času, která vyžadovala naprosto precizní řemeslnou zručnost a pevné nervy. Skautské výpravy do neprobádaných oblastí lidského organismu.
Jenže deset minut na složitější operace nestačilo. Navrátil věděl, že budoucnost leží v přístroji pro mimotělní oběh, který by dokázal kompletně převzít funkci srdce a plic na celé hodiny. V tehdejším komunistickém Československu ale takový přístroj nebylo kde sehnat a západní technologie byly kvůli embargu nedostupné. Navrátil se proto spojil s brněnskými inženýry a vědci a společně, doslova na koleni, zkonstruovali vlastní československý přístroj pro mimotělní oběh. V roce 1958 s ním úspěšně provedl první operaci. Tím definitivně otevřel dveře k nejsložitějším srdečním zákrokům.
První úspěšná operace srdce
Než Jan Navrátil v roce 1953 provedl první úspěšnou operaci srdce, trénoval tyto složité vnitrosrdeční zásahy na zvířatech. Musel si sám vymýšlet chirurgické nástroje a postupy, protože v tehdejších učebnicích nic takového neexistovalo.
Navrátil byl ale vizionář, který viděl ještě dál. Uvědomoval si, že spousta pacientů umírá, protože jejich srdce je po operaci nebo těžkém infarktu příliš slabé, než aby zvládlo pumpovat krev samo. Začal proto pracovat na vývoji mechanických srdečních podpor. V Brně vybudoval špičkový výzkumný tým, který testoval první prototypy umělých srdcí a srdečních čerpadel, čímž položil základy pro pozdější úspěchy české transplantologie.
V roce 1967 si ho vybrala Vídeňská univerzita, aby vedl tamní chirurgickou kliniku. Tam odešel s oficiálním povolením československých úřadů (v tu dobu už nastupovalo Pražské jaro a Československo se na chvíli otevřelo světu, ale také svět Československu) a vybudoval zde jedno z nejmodernějších kardiochirurgických center v Evropě. Stala se z něho světová celebrita, přednášel po celém světě. Jenže když v roce 1968 přišla sovětská okupace, z legálního pobytu v Rakousku se stala emigrace, protože se odmítl vrátit do nesvobodné vlasti. Doma v Československu se o něm kvůli tomu muselo mlčet, ale ve vědeckém světě jeho jméno zářilo dál.
Přestože největší celosvětovou slávu sklízel ve Vídni a v Rakousku dostal ta nejvyšší státní vyznamenání, Navrátil byl tělem i duší spjatý s Moravou. Narodil se sice v Neu Spielberg v Dolních Rakousech, ale vystudoval a celou svou klíčovou kariéru vybudoval v Brně. Domů se po sametové revoluci rád vracel. Zemřel v roce 1992.