ROZHOVOR: Novým předsedou České gynekologické a porodnické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČGPS) byl v květnu zvolen prof. MUDr. Marian Kacerovský, Ph.D., vedoucí lékař porodních sálů Fakultní nemocnice Olomouc. Server SinMed.cz s ním hovořil o plánované centralizaci vysoce specializované péče, jejích přínosech i možných dopadech na dostupnost léčby.
foto: FN Olomouc, pro média/Profesor Marian Kacerovský
Ministerstvo zdravotnictví nyní pod vedením Tomáše Hauera prosazuje další centralizaci vysoce specializované péče. Jak se tento záměr promítne do gynekologie a porodnictví a existují výkony, u nichž podle vás má smysl jejich provádění soustředit pouze do vybraných center?
Centralizaci vysoce specializované péče považuji za správný krok. U vzácných a mimořádně náročných výkonů existuje jasná souvislost mezi zkušeností pracoviště, počtem ošetřených pacientek a výsledky péče. Koncentrace těchto případů umožňuje vytvořit stabilní multidisciplinární týmy, zajistit nepřetržitou dostupnost potřebných odborností a efektivně využívat nákladné technologie. V gynekologii se to týká především náročné onkogynekologické chirurgie, léčby pokročilé endometriózy a dalších složitých pánevních operací.
A pokud byste hovořil o oblasti porodnictví?
V porodnictví a perinatologii má centralizace smysl zejména u extrémně předčasných porodů, závažných komplikací těhotenství, vysoce rizikových stavů matky, poruch placentace včetně placenta accreta spectrum a závažných vrozených vad plodu vyžadujících bezprostředně po porodu specializovanou péči.
Centralizace může zvýšit kvalitu a bezpečnost péče, zároveň ale může znamenat, že pacientky budou za některými výkony cestovat desítky či stovky kilometrů. Kde podle vás leží hranice mezi medicínsky odůvodněnou centralizací a omezením dostupnosti péče?
Hranice musí vycházet především z povahy péče. U plánovaného, vysoce specializovaného výkonu považuji delší cestu za přijatelnou, pokud pacientce přinese vyšší pravděpodobnost úspěšné léčby a nižší riziko komplikací. Cestovat za kvalitou se v takové situaci jednoznačně vyplatí. Česká republika je geograficky relativně malá a dostupnost vysoce specializované péče zde zůstane velmi dobrá i po racionální úpravě sítě pracovišť. Dobrým příkladem je Švédsko. Má přibližně stejný počet obyvatel a počet porodů ve srovnatelném řádu jako Česká republika, je však geograficky nesrovnatelně rozlehlejší. Vzdálenost z Göteborgu na nejsevernější výběžek země je přibližně stejná jako z Göteborgu do Říma. Přesto má Švédsko pouze osm perinatologických center intenzivní péče, tedy přibližně o třetinu méně než Česká republika. Navzdory podstatně větším vzdálenostem patří Švédsko dlouhodobě k zemím s nejlepšími perinatologickými výsledky v Evropě. Tento příklad ukazuje, že rozhodující není co nejvyšší počet center, ale jejich personální stabilita, zkušenost týmů, dostatečný počet pacientek a dobře organizovaný systém prenatálního transportu. I v České republice proto může racionální centralizace zvýšit kvalitu a bezpečnost péče, aniž by zásadním způsobem omezila její dostupnost.
Jakou roli by při rozhodování o tom, která gynekologická a porodnická péče má být centralizována, měla mít Česká gynekologická a porodnická společnost? Podílí se ČGPS na jednáních s ministerstvem a Tomášem Hauerem o budoucí podobě sítě specializované péče?
ČGPS by měla být při přípravě změn jedním z hlavních odborných partnerů Ministerstva zdravotnictví. Její úlohou je určit, u kterých výkonů centralizace prokazatelně zvyšuje kvalitu a bezpečnost, navrhnout odborná, personální a technická kritéria center a upozornit na možné dopady změn na regionální dostupnost péče. ČGPS se do odborné diskuse s Ministerstvem zdravotnictví zapojuje a je připravena aktivně spolupracovat také na další podobě sítě specializovaných pracovišť. Takto významná změna by měla vznikat na základě konsenzu ministerstva, odborných společností, poskytovatelů, zdravotních pojišťoven a zástupců pacientů. ČGPS bude podporovat změny, které budou odborně odůvodněné a povedou k prokazatelnému zlepšení výsledků péče.
Kdo dnes fakticky rozhoduje o tom, které gynekologické a porodnické pracoviště bude mít status centra a které o některé výkony přijde? Má ČGPS v tomto procesu skutečně rozhodující odborný hlas, nebo jsou klíčová rozhodnutí na ministerstvu a u pracovní skupiny Tomáše Hauera?
Formální rozhodnutí o udělení statutu centra vysoce specializované péče náleží Ministerstvu zdravotnictví. Ministerstvo vyhlašuje výzvu, stanovuje kritéria a na základě podaných žádostí rozhoduje o udělení statutu konkrétním poskytovatelům. Významnou praktickou roli následně mají také zdravotní pojišťovny prostřednictvím smluvní a úhradové politiky. Pracovní skupiny a odborné společnosti připravují odborné podklady a doporučení, samy však o udělení statutu centra nerozhodují. ČGPS tedy nemá formální rozhodovací pravomoc a nemůže sama určit, které pracoviště se centrem stane nebo které přestane určitý výkon provádět. Její odborný hlas by však měl mít zásadní váhu. Kritéria musí vznikat transparentně, být předem známá a vycházet z personálního a technického vybavení, počtu výkonů, komplexnosti poskytované péče a především z doložitelných výsledků pracoviště. Centralizace by neměla být bojem jednotlivých nemocnic o prestiž, ale nástrojem ke zvýšení kvality a bezpečnosti péče o pacientky a novorozence.
