Jazyková bariéra může být při návštěvě lékaře velmi náročná a stresující. A to nejen pro pacienta, ale i pro samotného lékaře. „Není pro mě jednoduché porozumět tomu, co pacienty trápí. A naopak pro pacienty není snadné pochopit doporučenou léčbu,“ sdělila redakci dětská lékařka z Plzeňska.
foto: SinMed.cz/Čekárna, ilustrační foto
S podobným problémem se potýká celá řada lékařů i pacientů. Komunikační šum, který mezi nimi vzniká, může vést k nesprávné diagnóze, neúčinné léčbě, ale také k nedodržování léčebného režimu. Mnoho pacientů, kteří k lékaři přicházejí, nedokáže své obtíže přesně popsat, a lékař tak někdy nezjistí všechny příznaky.
Dětská lékařka, se kterou jsme hovořili, zmínila konkrétní případy. Rodič například nedokáže přesně vysvětlit, jak dlouho má dítě problémy a co přesně ho trápí. Další komplikace pak nastávají při popisu léčby, kdy rodič nerozumí dávkování léků a době léčby.
Lékařka neví, co dítě trápí
„Jednou ke mně přišla maminka se synem z Kazachstánu. Byla velmi milá, ale uměla jen pár základních slov. Vůbec jsem nechápala, co chlapce trápí. Zkoušely jsme všechno. Vysvětlovala mi to rukama nohama, chlapec plakal a já nevěděla, jak mu pomoci. Nakonec mě napadl překladač, takže jsme si přes telefon popisovaly jeho příznaky a já jí vysvětlovala léčbu. Předepsala jsem chlapci antibiotika. V lékárně jí pak dali ještě probiotika, se kterými nevěděla, jak zacházet. Za hodinu se s prosbou o radu vrátila znovu. Nakonec jsme to zvládly, ale byl to stres pro všechny,“ popsala lékařka.
S pacienty, kteří nehovoří česky, se setkává poměrně často. Ve většině případů se ale dokážou domluvit alespoň anglicky. Někdy je jeden z rodičů Čech, který dítě k lékaři doprovodí.
„Občas vypomáhám na dětské pohotovosti, kde jsou návštěvy cizinců poměrně běžné. Někdy se ale objeví problém s komunikací a není to příjemná situace ani pro lékaře, ani pro rodiče. Některé maminky si myslí, že je to moje vina, že jim nerozumím, občas jsou i hrubší. Chápu, že je trápí nemocné dítě a svým způsobem jsou zoufalé, ale já za to přece nemohu,“ doplnila s tím, že sama má obavy, aby stanovila přesnou diagnózu.
Komunikace delší než samotné ošetření
Se svými zkušenostmi se s redakcí podělila také zubní lékařka z jižního okraje Prahy, která od začátku války na Ukrajině ošetřila mnoho ukrajinských pacientů. Některé přijala jako své nové pacienty, jiné jen ošetřila, většinou na doporučení od jiných.
„Je velmi časté, že pacienti nehovoří česky. Minulý týden jsem ošetřovala jednoho z nich. Přišel s akutní bolestí, měl oteklou tvář a bylo vidět, jak moc ho to bolí, sotva otevřel pusu. Snažila jsem se zjistit, jak dlouho jeho obtíže trvají a zda nemá nějakou alergii na léky, domluva ale byla velmi složitá,“ líčí lékařka.
Nakonec se jí podařilo pacientovi pomoci, samotná komunikace a stanovení diagnózy trvaly ale déle než samotné ošetření. „Bála jsem se. Muž nakonec zavolal svému lékaři na Ukrajině, ten všechno přetlumočil známému, který dobře rozumí česky, a ten pak zavolal mně,“ popsala lékařka.
Překladač či tlumočník
Na závěr jsme se lékařek zeptali, co by doporučily pacientům, kteří se nechají ošetřit v cizí zemi. Obě se prakticky ihned shodly. Ideální je, pokud pacienti přicházejí s někým, kdo hovoří úředním jazykem daného státu, nebo mají s sebou s přeloženým popisem svých potíží. Důležité je také vědět, zda je pacient pojištěn.
„Dobré je mít například zprávu od lékaře, jaké léky pacient pravidelně užívá nebo na jaké je alergický,“ radí lékařka. „V případě vážnějšího onemocnění je nápomocné zajistit si tlumočníka. Některé větší nemocnice to i samy nabízejí,“ uzavřela.