Mít v rodině lékaře považují mnozí za velkou výhodu. Sami lékaři však takové nadšení většinou nesdílejí. „Je to stres, troufám si říct, že pro obě strany. Cítím tlak, že musím vyléčit za každou cenu, a citové vazby mohou ovlivnit mou objektivitu,“ vysvětluje lékařka Jana.
foto: SinMed.cz/Urgentní příjem
Žena pracuje na jedné z pražských pohotovostí a čas od času se ocitne v situaci, kdy musí ošetřit člena vlastní rodiny. Pokud jde o drobnost, obvykle v tom nevidí problém. Náročnější situace už ale vnímá jinak.
„Nedávno jsem řešila silnou alergickou reakci u svého manžela, což bylo velmi nepříjemné. Když za mnou přijel, cítila jsem obrovský tlak jednat rychle a naprosto správně. Starost o blízkého člověka jsem měla neustále v hlavě. Každé rozhodnutí bylo těžší, protože nešlo jen o pacienta, ale hlavně o někoho, koho mám ráda,“ popsala.
Emoce se nedají vypnout
Podobné pocity podle ní nejsou výjimkou. „Emoce se nedají vypnout. I když se snažíte být profesionální, obavy a citové vazby ovlivňují vaše rozhodování. Pro rodinu v roli pacientů je to rychlé a pohodlné, pro nás ale velká zodpovědnost,“ říká.
V minulosti musela také řešit úraz svého malého syna. „Když upadl, měl velkou ránu a krvácel z hlavy. Musela jsem zasáhnout, ale zároveň jsem se bála, aby moje rozhodování nebylo ovlivněné tím, že jde o mé dítě. Nakonec jsme zavolali záchranku a pro mě jako lékaře bylo možná ještě těžší přijmout, že ho bude léčit někdo jiný než já,“ dodala.
Podle jejích slov mnoho lékařů z jejího okolí přiznává, že i běžné zdravotní potíže u blízkých mohou vyvolat napětí. Někdy je obtížné rozhodnout, kdy zasáhnout a kdy pouze poradit.
U lehčích případů není problém ošetřit blízkého
Ošetření, nebo naopak odmítnutí ošetření člena rodiny, může také vznést napětí do dříve bezproblémových vztahů. Konkrétní příklad s námi sdílela praktická lékařka v důchodovém věku Alena Nováková.
„Když měl můj manžel silné bolesti na hrudi, všichni ode mě automaticky čekali, že ho vyšetřím, vezmu do péče a já rozhodnu o tom, co dál. Měla jsem podezření na vážnější problém a trvala jsem na tom, že musí bez odkladu do nemocnice. Manžel to zlehčoval a zbytek rodiny mi vyčítal, že to jen přeháním a nechci mu pomoci sama. Ostře jsme se kvůli tomu pohádali. I přes jeho nesouhlas nakonec přijela záchranka. V nemocnici se potvrdil akutní infarkt myokardu, takže šlo doslova o minuty, ale ta situace mezi celou rodinou zůstala ještě dlouho,“ uvedla Nováková.
Se stejnou otázkou jsme oslovili i další lékaře. Ti se shodují, že u banálních potíží nebo při poskytování základní rady problém nevidí. V případě vážnějších stavů, kdy je potřeba rozhodovat o další léčbě, však často raději předávají své blízké do péče kolegů.